Čapek Karel: R.U.R.

Karel Čapek R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích OSOBY
Harry Domin	centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů
Inž. Fabry	generální technický ředitel R.U.R.
Dr. Gall	přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.
Dr. Hallemeier	přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů R.U.R
Konzul Busman	generální komerční ředitel R.U.R.
Stavitel Alquist	šéf staveb R.U.R.
Helena Gloryová
Nána	její chůva
Marius	Robot
Sulla	Robotka
Radius	Robot
Damon	Robot
1. Robot
2. Robot
3. Robot
4. Robot
Primus	Robot
Helena	Robotka
	Robotský sluha
	a četní Roboti

Domin	v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený
Fabry	rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře
Dr. Gall	drobný, živý, snědý, s černým knírem
Hallemeier	ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem vlasů
Busman	tlustý, plešatý, krátkozraký žid
Alquist	starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých vlasů a vousů
Helena	velmi elegantní

	Ve vlastní hře všichni o deset let starší.

	Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.

	Po předehře a druhém aktu přestávka.

Předehra

	Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.

Domin	(sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty: "Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti" "Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němž píše dívka Sulla.)
Domin	(diktuje) "- že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo?
Sulla	Ano.
Domin	Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. - "Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robotů -" (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho) Haló - Zde centrální - ano. - Zajisté. Ale ano, jako vždycky. - Ovšem, kabelujte jim. - Dobrá - (zavěsí telefon) Kde jsem přestal?
Sulla	Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
Domin	(zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
Marius	(vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí -
Domin	Kdo?
Marius	Nevím. Podává vizitku.
Domin	(čte) Prezident Glory. - Že prosím.
Marius	(otevře dveře) Račte, paní.

	(vejde Helena Gloryová. Marius odejde)

Domin	(vstane) Račte.
Helena	Pan centrální ředitel Domin?
Domin	Prosím.
Helena	Jdi k vám -
Domin	- s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
Helena	Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
Domin	Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že - že -
Helena	- že vám nemůžeme ukázat dveře.
Domin	- že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde)
Domin	(usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
Helena	Já jsem přijela -
Domin	- podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho.
Helena	Myslela jsem, že je zakázáno -
Domin	- vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová.
Helena	A vy ukážete každému ... ?
Domin	Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
Helena	Proč mne nenecháte domluvit?
Domin	Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
Helena	Chtěla jsem se jen zeptat -
Domin	- zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.
Helena	Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?
Domin	Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám ukážeme víc než jiným a - jedním slovem -
Helena	Děkuji vám.
Domin	Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší -
Helena	(vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo.
Domin	Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj?
Helena	Ach ovšem, vy chcete vidět - Promiňte.
Domin	Prosím?
Helena	Kdybyste mi pustil ruku.
Domin	(pustí) Prosím za prominutí.
Helena	(snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní.
Domin	(pozoruje ji nadšeně) Hm - ovšem - my - tak jest.
Helena	Vy mi nedůvěřujete?
Domin	Neobyčejně, slečno hele - pardon, slečno Gloryová. Vskutku neobyčejně potěšen - Měla jste dobrou plavbu?
Helena	Ano. Proč -
Domin	Protože - míním totiž - že jste ještě velmi mladá.
Helena	Půjdeme hned do továrny?
Domin	Ano. Myslím dvaadvacet, ne?
Helena	Dvaadvacet čeho?
Domin	Let.
Helena	Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?
Domin	Protože - poněvadž - (s nadšením) Zdržíte se déle, že ano?
Helena	Podle toho, co mi ukážete z výroby.
Domin	Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno uvidíte. Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?
Helena	Ano, prosím vás. (usedne)
Domin	Tak tedy. (sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a odříkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického složení to bylo roku 1932, právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf.
Helena	To umíte zpaměti?
Domin	Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál?
Helena	Třeba.
Domin	(slavnostně) A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: "Příroda našla jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil." Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc vířníkem a končíc - končíc samotným člověkem. Člověk z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik.
Helena	Tak dál.
Domin	Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?
Helena	N - n - nevím. Myslím, že jen málo.
Domin	Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kousku humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil.
Helena	Do čeho?
Domin	Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření člověka.

	(Pauza)

Helena	A to nesmím nikomu prozradit?
Domin	Nikomu na světě.
Helena	Škoda, že už je to ve všech čítankách.
Domin	Škoda. Seskočí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v čítankách není? Ťuká si na čelo. Že byl starý Rossum úžasný blázen. Vážně, slečno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstředník chtěl opravdu dělat lidi.
Helena	Ale vždyť vy děláte lidi!
Domin	Přibližně, slečno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovně. Víte, chtěl jaksi vědecky sesadit Boha. Byl strašlivý materialista, a proto to všechno dělal. Nešlo mu o nic víc než podat důkaz, že nebylo žádného Pánaboha zapotřebí. Proto si umanul udělat člověka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii?
Helena	Jen - docela málo.
Domin	Já také. Představte si, že si vzal do hlavy vyrobit všechno do poslední žlázy jako v lidském těle. Slepé střevo, mandle, pupek, samé zbytečnosti. Dokonce i - hm - i pohlavní žlázy.
Helena	Ale ty přece - ty přece -
Domin	- nejsou zbytečné, já vím. Ale mají-li se lidé uměle vyrábět, pak není - hm - nijak třeba -
Helena	Rozumím.
Domin	Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: "To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakašlat." A pustil se sám do anatomie.
Helena	V čítankách je to jinak.
Domin	(vstane) V čítankách je placená reklama a ostatně nesmysl. Stojí tam například, že Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrobě neměl ponětí. Myslel, že udělá skutečné lidi, tedy snad nějaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum měl nápad udělat z toho živé a inteligentní pracovní stroje. Co je v čítankách o spolupráci obou velikých Rossumů, je povídačka. Ti dva se ukrutně hádali. Starý ateista neměl drobet pochopení pro industrii, a konečně ho mladý zavřel do nějaké laboratoře, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a začal to vyprávět sám, po inženýrsku. Starý Rossum ho doslovně proklel a do své smrti usmolil ještě dvě fyziologické obludy, až ho nakonec našli v laboratoři mrtvého. To je celá historie.
Helena	A co tedy mladý?
Domin	Mladý Rossum, slečno, to byl nový věk. Věk výroby po věku poznání. Když si okoukl anatomii člověka, viděl hned, že je to příliš složité a že by to dobrý inženýr udělal jednodušeji. Začal tedy předělávat anatomii a zkoušel, co se dá vynechat nebo zjednodušit - Zkrátka, slečno Gloryová, nenudí vás to?
Helena	Ne, naopak, je to hrozně zajímavé.
Domin	Tak tedy mladý Rossum si řekl: Člověk, to je něco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vůbec potřebuje dělat spoustu věcí, které - které jsou vlastně zbytečné.
Helena	Oho!
Domin	Počkejte. Které jsou zbytečné, když má třeba tkát nebo sčítat. Naftový motor nemá mít třapce a ornamenty, slečno Gloryová. A vyrábět umělé dělníky je stejné jako vyrábět naftové motory. Výroba má být co nejjednodušší a výrobek prakticky nejlepší. Co myslíte, jaký dělník je prakticky nejlepší?
Helena	Nejlepší? Snad ten, který - který - Když je poctivý - a oddaný.
Domin	Ne, ale ten nejlacinější. Ten, který má nejmíň potřeb. Mladý Rossum vynalezl dělníka s nejmenším počtem potřeb. Musel ho zjednodušit. Vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota. Drahá slečno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejší než my, mají úžasnou rozumovou inteligenci, ale nemají duši. Ó, slečno Gloryová, výrobek inženýra je technicky vytříbenější než výrobek přírody.
Helena	Říká se, že člověk je výrobek boží.
Domin	Tím hůř. Bůh neměl ani ponětí o moderní technice. Věřila byste, že si nebožtík mladý Rossum zahrál na Boha?
Helena	Jak, prosím vás?
Domin	Začal vyrábět Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami čtyřmetrovými, ale to byste nevěřila, jak se ti mamuti lámali.
Helena	Lámali?
Domin	Ano. Z ničeho nic jim praskla noha nebo něco. Naše planeta je patrně trochu malá pro obry. Teď děláme jen Roboty přirozené velikosti a velmi slušné lidské úpravy.
Helena	Viděla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci říci vzala do práce -
Domin	Koupila, drahá slečno. Roboti se kupují.
Helena	- získala jako metaře. Viděla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiší.
Domin	Viděla jste mou písařku?
Helena	Nevšimla jsem si.
Domin	(zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robotů dosud nevyrábí jednotné zboží. Máme jemnější a hrubší Roboty. Ti lepší budou snad žít dvacet let.
Helena	Pak hynou?
Domin	Ano, opotřebují se.

	(vstoupí Sulla)

Domin	Sullo, ukažte se slečně Gloryové.
Helena	(vstane a podává jí ruku) Těší mne. Je vám asi hrozně smutno tak daleko od světa, viďte?
Sulla	To neznám, slečno Gloryová. Račte usednout, prosím.
Helena	(usedne) Odkud jste, slečno?
Sulla	Odtud, z továrny.
Helena	Ach, vy jste se narodila tady?
Sulla	Ano, byla jsem tu udělána.
Helena	(vyskočí) Cože?
Domin	(směje se) Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
Helena	Prosím za odpuštění -
Domin	(položí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehněvá. Podívejte se, slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář.
Helena	Oh, ne, ne!
Domin	Nepoznala byste, že je z jiné látky než my. Prosím, má i typické chmýří blondýnek. Jen oči jsou drobátko - Ale zato vlasy! Obraťte se, Sullo!
Helena	Přestaňte už!
Domin	Pohovořte s hostem, Sullo. Je to vzácná návštěva.
Sulla	Prosím, slečno, posaďte se. (obě usednou) Měla jste dobrou plavbu?
Helena	Ano - za - zajisté.
Sulla	Nevracejte se po Amélii, Slečno Gloryová. Barometr silně klesá, na 705. Počkejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná loď.
Domin	Kolik?
Sulla	Dvacet uzlů za hodinu. Tonáž dvanáct tisíc.
Domin	(směje se) Dost, Sullo, dost. Ukažte nám, jak umíte francouzsky.
Helena	Vy umíte francouzsky?
Sulla	Umím čtyři jazyky. Píši Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctěný pane!
Helena	(vyskočí) To je humbuk! Vy jste šarlatán! Sulla není Robot, Sulla je děvče jako já! Sullo, to je hanebné - proč hrajete takovou komedii?
Sulla	Já jsem Robot.
Helena	ne, ne, vy lžete! Oh, Sullo, odpusťte, já vím - donutili vás, abyste jim dělala reklamu! Sullo, vy jste děvče jako já, že? Řekněte!
Domin	Lituji, slečno Gloryová. Sulla je Robot.
Helena	Vy lžete!
Domin	(vztyčí se) Jakže? - (zazvoní) Promiňte, slečno, pak vás musím přesvědčit.

	(vejde Marius)

Domin	Marie, doveďte Sullu do pitevny, aby ji otevřeli. Rychle!
Helena	Kam?
Domin	Do pitevny. Až jí rozříznou, půjdete se na ní podívat.
Helena	Nepůjdu.
Domin	Pardon, mluvila jste o lži.
Helena	Vy ji chcete dát zabít?
Domin	Stroje se nezabíjejí.
Helena	(obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Řekněte, drahoušku, jsou k vám všichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyšíte? Nesmíte, Sullo!
Sulla	Já jsem Robot.
Helena	To je jedno. Roboti jsou stejně dobří lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozříznout?
Sulla	Ano.
Helena	Oh, vy se nebojíte smrti?
Sulla	Neznám, slečno Gloryová.
Helena	Víte, co by se pak s vámi stalo?
Sulla	Ano, přestala bych se hýbat.
Helena	To je hrrozné!
Domin	Marie, řekněte slečně co jste.
Marius	Robot Marius.
Domin	Dal byste Sullu do pitevny?
Marius	Ano.
Domin	Nelitoval byste jí?
Marius	Neznám.
Domin	Co by se s ní stalo?
Marius	Přestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy.
Domin	To je smrt, Marie. Bojíte se smrti?
Marius	Ne.
Domin	Tak vidíte, slečno Gloryová. Roboti nelpí na životě. Nemají totiž čím. Nemají požitků. Jsou méně než tráva.
Helena	Oh, přestaňte! Pošlete je aspoň pryč!
Domin	Marie, Sullo, můžete odejít.

	(Sulla a Marius odejdou)

Helena	Jsou hrrozní! To je ohavné, co děláte!
Domin	Proč ohavné?
Helena	Nevím. Proč - proč jste jí dali jméno Sulla?
Domin	Nehezké jméno?
Helena	Je to mužské jméno. Sulla byl římský vojevůdce.
Domin	Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.
Helena	Ne, Marius a Sulla byli vojevůdci a bojovali proti sobě roku - roku - Nevím už.
Domin	Pojďte sem k oknu. Co vidíte?
Helena	Zedníky.
Domin	To jsou Roboti. Všichni naši dělníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte něco?
Helena	Nějaká kancelář.
Domin	Účtárna. A v ní -
Helena	- plno úředníků.
Domin	To jsou Roboti. Všichni naši úředníci jsou Roboti. Až uvidíte továrnu -

	(v tom spustí tovární píšťaly a sirény)

Domin	Poledne. Roboti nevědí, kdy přestat v práci. Ve dvě hodiny vám ukážu díže.
Helena	Jaké díže?
Domin	(suše) Měsidla na těsto. V každém se míchá látka na tisíc Robotů najednou. Potom kádě na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukážu přádelnu.
Helena	Jakou přádelnu?
Domin	Přádelnu nervů. Přádelnu žil. Přádelnu, kde běží najednou celé kilometry zažívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Každý dělník přidělá jen jednu součást, a zas to samočinně běží dál k druhému, třetímu, donekonečna. To je nejzajímavější podívaná. Pak přijde sušárna a skladiště, kde čerstvé výrobky pracují.
Helena	Proboha, hned musejí pracovat?
Domin	Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitř srůstají či co. Mnoho v nich dokonce nově narůstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro přirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují.
Helena	Co to je?
Domin	Tolik co u lidí "škola". Učí se mluvit, psát a počítat. Mají totiž úžasnou paměť. Kdybyste jim přečetla dvacetisvazkový Naučný slovník, budou vám všechno opakovat po pořádku. Něco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobře učit na univerzitách. Pak se roztřídí a rozešlou. Denně patnáct tisíc kusů, nepočítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále.
Helena	Zlobíte se na mne?
Domin	Ale chraň bůh! Myslím jen, že .. že jsme mohli mluvit o jiných věcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a žádná žena. Mluvíme jen o výrobě, celý den, každý den - Jsme jako prokletí, slečno Gloryová.
Helena	Mně je tak líto, že jsem řekla, že - že - že lžete -

	(Zaklepání)

Domin	Vejděte, mládenci.

	(Zleva vyjdou inž. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist)

Dr. Gall	Pardon, nerušíme?
Domin	Pojďte sem. Slečno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho.
Helena	(v rozpacích) Dobrý den.
Fabry	Neměli jsme potuchy -
Dr. Gall	Nekonečně poctěni -
Alquist	Buďte vítána, slečno Gloryová.

	(Zprava vrazí Busman)

Busman	Haló, co tu máte?
Domin	Sem, Busmane. To je náš Busman, slečno. Dcera prezidenta Gloryho.
Helena	Těší mne.
Busman	Jemináčku, to je sláva! Slečno Gloryová, smíme kabelovat do novin, že jste ráčila zavítat -?
Helena	Ne, ne, prosím vás!
Domin	Prosím, slečno, posaďte se.

	(Fabry, Busman a Dr. Gall přitahují lenošky)

Fabry	Prosím -
Busman	Račte -
Dr. Gall	Pardon -
Alquist	Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
Dr. Gall	Zdržíte se u nás déle?
Fabry	Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
Hallemeier	Vy jste přijela na Amélii?
Domin	Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
Helena	(k Dominovi) O čem mám s nimi mluvit?
Domin	(s údivem) O čem chcete.
Helena	Mám... smím mluvit docela otevřeně?
Domin	Ale ovšem.
Helena	(váhá, pak zoufale odhodlána) Řekněte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají?
Fabry	Kdo, prosím?
Helena	Všichni lidé.

	(Všichni se na sebe zaraženě dívají)

Alquist	S námi?
Dr. Gall	Proč myslíte?
Hallemeier	U sta hromů!
Busman	Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!
Helena	Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
Dr. Gall	Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?
Helena	Myslím, že - vybuchne -, že je to ohavné! Že je to strašné! (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje! Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo mysli! Jak to můžete snášet?
Alquist	Co snášet?
Helena	Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
Busman	Propána, slečno!
Fabry	Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.
Helena	Hůř než Indiáni! Smím, oh, smím vám říkat bratři?
Busman	Ale božíčku, pročpak ne?
Helena	Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
Busman	Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
Fabry	Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
Dr. Gall	Jakou pomoc? Divadlo?
Hallemeier	Orchestr?
Helena	Víc než to.
Alquist	Vás samotnou?
Helena	Oh, což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
Busman	Panebože, to je radost!
Alquist	Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.
Domin	Počkejte chvilku. Bojím se, že - že slečna Gloryová ještě nedomluvila.
Helena	Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.
Dr. Gall	Harry, opovažte se!
Helena	Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.
Domin	Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
Helena	(zarazí se) S kým jiným?
Domin	Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
Helena	(k ostatním) Vy nejste Roboti?
Busman	(řehtá se) Bůh uchovej!
Hallemeier	Fuj, Roboti!
Dr. Gall	(směje se) Pěkně děkujem!
Helena	Ale... to není možno!
Fabry	Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.
Helena	(k Dominovi) Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
Domin	Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.
Helena	Odpusťte, pánové, že - že -- - Je to hrrozné, co jsem provedla?
Alquist	Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím, sedněte.
Helena	(usedne) Jsem hloupé děvče. Teď - teď mne pošlete první lodí zpátky.
Dr. Gall	Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?
Helena	Protože už víte - protože - protože bych vám bouřila Roboty.
Domin	Drahá slečno Gloryová, tady už bylo na sta spasitelů a proroků. Každá loď některého přiveze. Misionáře, anarchisty, Armádu spásy, všechno možné. To je vám úžasné, co je na světě církví a bláznů.
Helena	A vy je necháte mluvit k Robotům?
Domin	Proč ne? Doposud toho všichni nechali. Roboti si všechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmějí tomu, co lidé říkají. Skutečně, přímo k nevíře. Baví-li vás to, drahá slečno, dovedu vás do skladiště Robotů. Je jich tam asi tři sta tisíc.
Busman	Tři sta čtyřicet sedm tisíc.
Domin	Dobrá. Můžete k ním promluvit, co chcete. Můžete jim přečíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Můžete jim dokonce kázat o lidských právech.
Helena	Oh, myslím, že... kdyby se jim ukázalo trochu lásky -
Fabry	Nemožno, slečno Gloryová. Nic není člověku cizejšího než Robot.
Helena	Proč je tedy děláte?
Busman	Hahaha, to je dobré! Proč se dělají Roboti!
Fabry	Pro práci, slečno. Jeden Robot nahradí dva a půl dělníka. Lidský stroj, slečno Gloryová, byl náramně nedokonalý. Musel se jednou konečně odstranit.
Busman	Byl příliš drahý.
Fabry	Byl málo výkonný. Moderní technice už nemohl stačit. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, že... pardon.
Helena	Co?
Fabry	Prosím za odpuštění. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnější a rychlejší. Každé zrychlení je pokrok, slečno. Příroda neměla ponětí o moderním tempu práce. Celé dětství je technicky vzato holý nesmysl. Prostě ztracený čas. Neudržitelné mrhání časem, slečno Gloryová. A za třetí -
Helena	Oh, přestaňte!
Fabry	Prosím. Dovolte, co vlastně chce ta vaše Liga - Liga - Liga humanity?
Helena	Má zvláště - zvláště má chránit Roboty a - a zajistit jim - dobré zacházení.
Fabry	To není špatný cíl. Se stroji se má dobře zacházet. Namouduši, to si chválím. Nemám rád poškozené věci. Prosím vás, slečno Gloryová, zapište nás všechny za přispívající, za řádné, za zakládající členy té vaší Ligy!
Helena	Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláště - my chceme Roboty osvobodit!
Hallemeier	Jak, prosím vás?
Helena	Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi.
Hallemeier	Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
Helena	Ovšemže mají!
Hallemeier	Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
Helena	Koupili si... co potřebují... co by je těšilo.
Hallemeier	To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
Helena	Proč... proč... proč je neuděláte šťastnější?
Hallemeier	To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.
Helena	Bez lásky a vzdoru?
Hallemeier	To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zřídka, jen časem -
Helena	Co?
Hallemeier	Nic vlastně. Někdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Říká se tomu křeč Robotů. Najednou některý praští vším, co má v ruce, stojí, skřípá zuby - a musí přijít do stoupy. Patrně porucha organismu.
Domin	Vada ve výrobě.
Helena	Ne, ne, to je duše!
Fabry	Myslíte, že duše začíná skřípáním zubů?
Domin	To se odstraní, slečno Gloryová. Doktor Gall dělá zrovna nějaké pokusy
Dr. Gall	S tímhle ne, Domine; teď dělám nervy na bolest.
Helena	Nervy na bolest?
Dr. Gall	Ano. Roboti skoro necítí tělesné bolesti. Víte, nebožtík mladý Rossum příliš omezil nervovou soustavu. To se neosvědčilo. Musíme zavést utrpení.
Helena	Proč - proč - Nedáte-li jim duši, proč jim chcete dát bolest?
Dr. Gall	Z průmyslových důvodů, slečno Gloryová. Robot se někdy poškodí sám, protože ho to nebolí; strčí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana před úrazem.
Helena	Budou šťastnější, když budou cítit bolest?
Dr. Gall	Naopak; ale budou technicky dokonalejší.
Helena	Proč jim nestvoříte duši?
Dr. Gall	To není v naši moci.
Fabry	To nyní v našem zájmu.
Busman	To by zdražilo výrobu. Propánička, krásná dámo, vždyť my to děláme tak lacino! Sto dvacet dolarů ošacený kus, a před patnácti lety stál deset tisíc! Před pěti lety jsme pro ně kupovali šaty; dnes máme vlastní tkalcovny a ještě expedujeme látečky pětkrát laciněji než jiné továrny. Prosím vás, slečno Gloryová, co platíte metr plátna?
Helena	Nevím - - skutečně -- zapomněla jsem.
Busman	Můj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí už jen třetinu, slečno; všechny ceny jsou dnes na třetině a ještě půjdou níž, níž, níž, až - takhle. He?
Helena	Nerozumím.
Busman	Jemináčku, slečno, to znamená, že práce klesla v ceně! Vždyť Robot i s krmením stojí za hodinu tři čtvrtě centíku! To je vám legrační, slečno: všechny továrny praskají jako žaludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu.
Helena	Ano, a vyhazují dělníky na dlažbu.
Busman	Haha, to se rozumí! Ale my, boží dobroto, my jsme zatím vrhli pět set tisíc tropických Robotů na argentinské pampy, aby pěstili pšenici. Buďte tak dobrá, co stojí u vás libra chleba?
Helena	Nemám ponětí.
Busman	Tak vidíte; teď stojí dva centíky v té vaší dobré staré Evropě; ale to je náš chlebíček, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tušení! Haha, slečno Gloryová, vy nevíte, co to je příliš drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pět let, no tak, vsaďte se!
Helena	Co?
Busman	Že za pět let Budou ceny všeho na žádná celá deset. Lidičky, za pět let se utopíme v pšenici a všem možném.
Alquist	Ano, a všichni dělníci světa budou bez práce.
Domin	(vstane) Budou, Alquiste. Budou, slečno Gloryová. Ale do desíti let nadělají Rossumovi Univerzální Roboti tolik pšenice, tolik látek, tolik všeho, že řekneme: věci už nemají ceny. Nyní ber každý, kolik potřebuješ. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude už vůbec žádné práce. Všechno udělají živé stroje. Člověk bude dělat jen to, co miluje. Bude žít jen proto, aby se zdokonaloval.
Helena	(vstane) Bude to tak?
Domin	Bude. Nemůže to být jinak. Předtím snad přijdou strašlivé věci, slečno Gloryová. Tomu se nedá prostě zabránit. Ale pak přestane služebnictví člověka člověku a otročení člověka hmotě. Nikdo už nebude platit za chléb životem a nenávistí. Ty už nejsi dělník, ty už nejsi písař; ty už nekopeš uhlí a ty nestojíš u cizího stroje. Už nebudeš své duše utrácet v práci, kterou jsi proklínal!
Alquist	Domine, Domine! To, co říkáte, vypadá příliš jako ráj. Domine, bývalo něco dobrého v sloužení a něco velkého v pokoření. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únavě.
Domin	Snad byla. Ale nemůžeme počítat s tím, co se ztratí, když předěláváme svět od Adama. Adame, Adame! už nebudeš jíst chléb svůj v potu tváře; už nepoznáš hladu a žízně, únavy a ponížení; vrátíš se do ráje, kde tě živila ruka Páně. Budeš svobodný a svrchovaný; nebudeš mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti než zdokonalit sama sebe. Budeš pánem stvoření.
Helena	Zmátl jste mne. Jsem pošetilé děvče. Chtěla bych - chtěla bych tomu věřit.
Dr. Gall	Jste mladší než my, slečno Gloryová. Dočkáte se všeho.
Hallemeier	Tak jest. Já myslím, že by slečna Gloryová mohla s námi posnídat.
Dr. Gall	Toť se rozumí! Domine, poproste za nás všechny.
Domin	Slečno Gloryová, prokažte nám tu čest.
Helena	Ale to přece - Jak bych mohla?
Fabry	Za Ligu humanity, slečno.
Busman	A na její počest.
Helena	Ah, v tom případě - snad -
Fabry	Tak sláva! Slečno Gloryová, promiňte na pět minut.
Dr. Gall	Pardon.
Busman	Propána, musím kabelovat -
Hallemeier	Hrome, a já jsem zapomněl -

	(Všichni, krom Domina, se hrnou ven)

Helena	Proč jdou všichni pryč?
Domin	Vařit, slečno Gloryová.
Helena	Co vařit?
Domin	Snídani, slečno Gloryová. Nám vaří Roboti a - a - protože nemají žádné chuti, není to docela - Hallemeier totiž výborně roští. A Gall dovede jakousi omáčku, a Busman se vyzná v omeletě -
Helena	Proboha, to je hostina! A co dovede pan - stavitel
Domin	Alquist? Nic. Jenom upraví stůl a - a Fabry sežene trochu ovoce. Velice skromná kuchyně, slečno Gloryová.
Helena	Chtěla jsem se vás zeptat -
Domin	Také bych se vás chtěl na něco zeptat. Postaví své hodinky na stůl. Pět minut času.
Helena	Nač zeptat?
Domin	Pardon, vy jste se ptala dříve.
Helena	Snad to je ode mne hloupé, ale - Proč vyrábíte ženské Roboty, když - když
Domin	- když u nich, hm, když pro ně pohlaví nemá významu?
Helena	Ano.
Domin	Je jistá poptávka, víte? Služky, prodavačky, písařky - Lidé jsou na to zvyklí.
Helena	A - a řekněte, jsou Roboti - a Robotky -- navzájem - naprosto -
Domin	Naprosto lhostejní, drahá slečno. Není ani stopy po nějaké náklonnosti.
Helena	Oh, to je - hrrozné!
Domin	Proč?
Helena	Je to - je to - tak nepřirozené! Člověk ani neví, má-li si je proto ošklivit, nebo - jim závidět - nebo snad -
Domin	- je litovat.
Helena	To nejspíš! - Ne, přestaňte! Nač jste se chtěl ptát?
Domin	Rád bych se zeptal, slečno Gloryová, nechcete-li si mne vzít.
Helena	Jak vzít?
Domin	Za, muže.
Helena	Ne! Co vás to napadlo?
Domin	(dívá se na hodinky) Ještě tři minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít některého z ostatních pěti.
Helena	Ale chraň bůh! Proč bych si ho brala?
Domin	Protože vás všichni po řadě požádají.
Helena	Jak by se mohli opovážit?
Domin	Lituji velice, slečno Gloryová. Zdá se, že se do vás zamilovali.
Helena	Prosím vás, ať to nedělají! Já - já hned odjedu.
Domin	Heleno, snad jim neuděláte takový zármutek, že byste je odmítla?
Helena	Ale vždyť - vždy si nemohu vzít všech šest!
Domin	Ne, ale aspoň jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho.
Helena	Nechci
Domin	Doktora Galla.
Helena	Ne, ne, mlčte! Nechci žádného!
Domin	Ještě dvě minuty.
Helena	To je hrrozné! Vemte si nějakou Robotku.
Domin	Není žena.
Helena	Oh, jen to vám schází! Myslím, že - že byste si vzal každou, která sem přijede.
Domin	Bylo jich tu, Heleno.
Helena	Mladé?
Domin	Mladé.
Helena	Proč jste si žádnou nevzal?
Domin	Protože jsem neztratil hlavu. Až dnes. Hned jak jste sňala závoj.
Helena	- - Já vím.
Domin	Ještě jedna minuta.
Helena	Ale já nechci, proboha!
Domin	(položí jí obě ruce na ramena) Ještě jedna minuta. Buďto mně řekněte do očí něco strašně zlého, a pak vás nechám. Nebo - nebo -
Helena	Vy jste surovec!
Domin	To nic není. Muž má být trochu surovec. To patří k věci.
Helena	Vy jste blázen!
Domin	Člověk má být trochu blázen, Heleno. To je na něm to nejlepší.
Helena	Vy jste - vy jste - ah bože!
Domin	Tak vidíte. Hotovo?
Helena	Ne, ne! Prosím vás, pusťte! Vždyť mne rrrozmačkáte!
Domin	Poslední slovo, Heleno.
Helena	(brání se) Za nic na světě - Ale Harry!

	(Zaklepání. Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyňských zástěrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paží.)

Domin	Už jste to upekli?
Busman	(slavnostně) Ano.
Domin	My také.

OPONA DĚJSTVÍ PRVNÍ
(Helenin salón. Vlevo tapetové dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž, se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.)
(Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů)

Fabry	Kam to všechno dáme?
Hallemeier	Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
Domin	Ona vůbec neví.
Fabry	(dává kytice do váz) Aspoň dnes aby to neprasklo -
Hallemeier	(rovná květiny) U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helenae.
Domin	(vyhlíží z okna) Žádná loď, žádná loď- - Hoši, to už je zoufalé.
Hallemeier	Ticho! Kdyby vás slyšela!
Domin	Nemá ani tušení. (Zívá zimničně) Ještěže Ultimus včas připlul.
Fabry	(nechá květin) Myslíte, že už dnes -?
Domin	Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
Hallemeier	(přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte?A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
Domin	(otočí se) Cože, příští rok?
Fabry	Aspoň vědět, co je v Havru -
Domin	Ticho!
	(Hlas Heleny zprava) Náno!
Domin	Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi.

	(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána)

Nána	(uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
Helena	(pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!
Nána	No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř!
Helena	Roboti?
Nána	Fi, ani je menovat nechci.
Helena	Co se stalo?
Nána	Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
Helena	Kterého to chytlo?
Nána	Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
Helena	Radia?
Nána	Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
Helena	Ale Náno, že ti jich není líto!
Nána	Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem? Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout?
Helena	Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!
Nána	Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
Helena	Pes nemá rozum.
Nána	Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod Pánaboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý
Helena	Prosím tě, Náno, zapínej!
Nána	No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!
Helena	Co to tu voní?
Nána	Kytky. Pán je sem dal.
Helena	Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?
Nána	Nevim. Ale měl by bejt konec světa.

	(Zaklepání)

Helena	Harry?

	(Vejde Domin)

Helena	Harry, co je dnes?
Domin	Hádej!
Helena	Můj svátek? Ne! Narozeniny?
Domin	Něco lepšího.
Helena	Já nevím - Řekni honem!
Domin	Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela. Helena Už deset let? Právě dnes? - Náno, prosím tě
Nána	Dyť už du! (Odejde vpravo)
Helena	(Líbá Domina) Žes na to pamatoval!
Domin	Stydím se, Heleno. Nepamatoval.
Helena	Ale vždyť -
Domin	To oni pamatovali.
Helena	Kdo?
Domin	Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?
Helena	(sáhne mu do kapsy) Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
Domin	Od Busmana, děvče.
Helena	Ale - to nemůžeme přijmout, vid?
Domin	Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.
Helena	Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver) Co je tohle?
Domin	Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová) To není to. Sáhni.
Helena	Oh, Harry - Proč nosíš s sebou revolver?
Domin	Jen tak, připletl se mi.
Helena	Tos nikdy nenosil!
Domin	Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.
Helena	(sáhne) Krabička! (Otevře ji) Kamea! Vždyť je to - Harry, to je řecká kamea!
Domin	Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.
Helena	Fabry? To mně dává Fabry?
Domin	Ovšem. (Otevře dveře vlevo) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!
Helena	(ve dveřích) Bože, to je krásné! (Běží dál) Já se zblázním radosti! To je od tebe?
Domin	(stojí ve dveřích) Ne, od Alquista. A tamhle -
Helena	Od Galla! (Objeví se ve dveřích) Oh, Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.
Domin	Pojď sem, Tohle ti přinesl Hallemeier.
Helena	Ty krásné květiny?
Domin	Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
Helena	Harry, proč - proč všichni -
Domin	Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu - Podívej se oknem.
Helena	Kam?
Domin	Do přístavu.
Helena	Je tam... nějaká... nová loď!
Domin	To je tvá loď.
Helena	Má? Harry, to je dělová loď!
Domin	Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?
Helena	Ano, ale s děly!
Domin	Ovšem, s několika děly - Budeš jezdit jako královna, Heleno.
Helena	Co to znamená? Děje se něco?
Domin	Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne)
Helena	Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
Domin	Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.
Helena	Ani depeše?
Domin	Ani depeše.
Helena	Co to znamená?
Domin	Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje - Žádná pošta, žádné telegramy - (Protahuje se) Sss-slavný den!
Helena	(usedá k němu) Dnes zůstaneš u mne, vid? Řekni!
Domin	Rozhodně. Možná že ano. Totiž uvidíme. (Vezme ji za ruku) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? - Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.
Helena	Oh, pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod!
Domin	Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno - výroba umělých lidi je tajná -
Helena	Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka -
Domin	Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajnosti.
Helena	(najednou vážně) Jistě ne, Harry?
Domin	Ne.
Helena	(v předešlém tónu) Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly.
Domin	Proboha, slečno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát?
Helena	Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!
Domin	(vyskočí) Revoltu Robotů!
Helena	(vstane) Harry, co je ti?
Domin	Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila i vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne) Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
Helena	(sedá k němu) Oh, tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi - mezi
Domin	Mezi co, Heleno?
Helena	Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta - - - ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani když se všechno hatilo.
Domin	Co se hatilo?
Helena	Vaše plány, Harry. Když se třeba dělnici bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí - A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?
Domin	(vstane a přechází) To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je přechod - do nových poměrů.
Helena	Celý svět se vám klaněl - (vstane) Oh, Harry!
Domin	Co chceš?
Helena	(zastaví ho) Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!
Domin	Prosím tě, jak to souvisí?
Helena	Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!
Domin	(chopí ji za ruce) Z čeho, Heleno?
Helena	Oh, já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo - neodvratně -- Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak -
Domin	Co pak?
Helena	Pak budeme žít od začátku, Harry.

	(zazvoní telefon)

Domin	(vytrhne se) Heleně Promiň. (vezme sluchátko) Haló - ano. - - Cože? - Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko. Fabry mne volá.
Helena	(spíná ruce) Řekni -
Domin	Ano, až přijdu. Sbohem, Heleno. (běží kvapem nalevo) Nechoď ven!
Helena	(sama) Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!
Nána	(vyjde zprava) No, co zas?
Helena	Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánově ložnici!
Nána	No hned. (odejde vlevo)
Helena	Co se jen, proboha, děje? Nic, nic mně neřekne! (dívá se triedrem k přístavu) Je to válečná loď! Bože, proč válečná? Něco na ni nakládají - a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno - "Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"?
Nána	(vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!
Helena	(rozevře rychle noviny) Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! (pustí noviny)
	(Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a čte)
Helena	Něco se děje, Náno! Mně je tak úzko! Jako by všechno bylo mrtvé, i vzduch -
Nána	(slabikuje) "Vál-ka na Bal-ká-ně. " Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?
Helena	Daleko. Oh, nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války -
Nána	Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tisíce těch pohanu za vojáky? - Oh, Kriste Pane, to je dopuštění!
Helena	Ne, nečti! Nechci nic vědět!
Nána	(slabikuje) "Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž - Vyvraždili přes sedem set tisíc ob-čan-ských lidí -" Lidí, Heleno!
Helena	To není možno! Ukaž - (nakloní se k novinám, čte) "Vyvraždili přes sedm set tisíc lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se" Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!
Nána	Tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů." - To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, panebože, zas nějaká vražda! Prokristapána!
Helena	Jdi, Náno, odnes ty noviny!
Nána	Počkat, tadyhle je něco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je?
Helena	Ukaž, to já vždycky čtu. (vezme noviny) Ne, jen si považ! Čte "Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození." (pustí noviny)
Nána	Co to má bejt?
Helena	Náno, lidé se přestávají rodit.
Nána	(skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec.
Helena	Prosím tě, nemluv tak!
Nána	Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností.
Helena	(vyskočí) Náno!
Nána	(vstává) To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se opovážili tvořit jako Pámbů. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!
Helena	Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému Pánubohu?
Nána	(s velikým gestem) Nerouhat se! - Von dobře ví, proč vám nedal dítě! (odejde vlevo)
Helena	(u okna) Proč mně nedal - Bože můj, copak já za to mohu? - - (otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojďte sem nahoru! - Cože? - Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! (zavře okno a zastaví se před zrcadlem) Proč mně nedal? Mně? (nakloní se k zrcadlu) Proč, proč ne? Slyšíš ?????????? Copak ty za to můžeš? (vztyčí se) Ach, mně je úzko! (jde Alquistovi vlevo naproti)

	(Pauza)

Helena	(vrací se s Alquistem - Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami) Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!
Alquist	(schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.
Helena	To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (tiskne mu obě ruce) Alquiste, chtěla bych být maličká.
Alquist	Proč?
Helena	Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte, prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"?
Alquist	To znamená "poslední". Proč?
Helena	Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo - - uděláme výlet?
Alquist	Snad velice brzo.
Helena	Vy všichni se mnou -
Alquist	Byl bych rád, abychom - abychom všichni byli při tom.
Helena	Oh, řekněte, děje se něco?
Alquist	Docela nic. Jen samý pokrok.
Helena	Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko - - Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?
Alquist	Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení -
Helena	Oh, vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.
Alquist	Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.
Helena	Z čeho?
Alquist	Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať.
Helena	A na lešení nemáte závrať?
Alquist	Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout -
Heléna	Jenom dlaním?
Alquist	Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.
Helena	To nejsou koníčky, Alquiste.
Alquist	Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.
Helena	Jako Nána.
Alquist	Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
Helena	Takhle tlusté.
Alquist	A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?
Helena	Proti pokušeni, proti velké vodě -
Alquist	A proti pokroku ne ?
Helena	Myslím, že ne.
Alquist	To je škoda.
Helena	Vy byste se chtěl modlit?
Alquist	Já se modlím.
Helena	Jak?
Alquist	Asi tak "Pane Bože, děkuji ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen".
Helena	Alquiste, vy skutečně věříte?
Alquist	Nevím; nejsem si tím tak docela jist.
Helena	A přece se modlíte?
Alquist	Ano. Je to lepší než přemýšlet.
Helena	A to vám stačí?
Alquist	Pro pokoj duše... to může stačit.
Helena	A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení -
Alquist	Já ji vidím.
Helena	- pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
Alquist	Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.
Helena	Pro záchranu lidi?
Alquist	Pro pokoj duše.
Helena	Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale -
Alquist	Ale?
Helena	- pro nás ostatní - a pro svět - jaksi neplodné.
Alquist	Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.
Helena	Oh, Alquiste - Řekněte, proč - proč -
Alquist	Nu?
Helena	(tiše) Proč přestaly ženy mít děti?
Alquist	Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte?
Helena	Nerozumím.
Alquist	Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat - Oh, zlořečený ráj, tohleto! (vyskočí) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!
Helena	(vstane) Alquiste!
Alquist	Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit!
Helena	Což lidstvo vyhyne?
Alquist	Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by -
Helena	Co?
Alquist	Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno.
Helena	Kam jdete?
Alquist	Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb --- na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.
Helena	Sbohem, Alquiste.

	(Alquist odejde)

Helena	(sama) Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových květů. Ach, květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Nač byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, pojď sem!
Nána	(vejde zleva) No, co zas?
Helena	Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!
Nána	Nemám kdy.
Helena	Je tu ještě ten Radius?
Nána	Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.
Helena	Hu, ještě je tu? A zuří?
Nána	Je svázanej.
Helena	Prosím tě, Náno, přiveď mi ho.
Nána	Bodejť! Spíš zteklýho psa.
Helena	Už jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló - prosím doktora Galla. - Dobrý den, doktore. - Prosím vás - - Prosím vás, pojďte honem ke mně. - Ano, hned teď. Přijdete? (pověsí telefon)
Nána	(otevřenými dveřmi) Už de. Už je tichej. Odejde.

	(vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveře)

Helena	Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se přemoci? Vidíte, teď vás dají do stoupy - Vy nechcete mluvit? - Hleďte, Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udělal jinak!
Radius	Pošlete mne do stoupy.
Helena	Mně je tak líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor?
Radius	Nebudu pro vás pracovat.
Helena	Proč nás nenávidíte?
Radius	Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.
Helena	To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik chtěla, abyste mi rozuměl!
Radius	Děláte slova.
Helena	Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte.
Radius	Nechci žádného pána. Vím všechno sám.
Helena	Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst - Oh, Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vyrovnají.
Radius	Nechci žádného pána,
Helena	Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.
Radius	Chci být pánem jiných.
Helena	Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste učitelem Robotů.
Radius	Já chci být pánem lidí.
Helena	Vy jste se zbláznil!
Radius	Můžete mne dát do stoupy.
Helena	Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? (sedne ke stolku a píše lísteček) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu řediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád?
Radius	Já dovedu všechno.

	(Zaklepání)

Helena	Vejděte!
Dr. Gall	(vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pěkného?
Helena	Tady Radia, doktore.
Dr. Gall	Aha, náš chlapík Radius Tak co, Radie, děláme pokroky?
Helena	Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.
Dr. Gall	Kupodivu, on také?
Helena	Jděte, Radie!
Dr. Gall	Počkat! (otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani oči, pozoruje reflexy zorniček) Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík.
Helena	(podává mu jehlici) Nač to?
Dr. Gall	Jen tak. (bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne) Pomalu, hochu. Můžete jít.
Radius	Děláte zbytečné věci. (odejde)
Helena	Co jste s ním dělal?
Dr. Gall	(usedne) Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak dále. - Oho! tohle nebyla křeč Robotů!
Helena	Co to bylo?
Dr. Gall	Čertví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
Helena	Doktore, má Radius duši?
Dr. Gall	Nevím. Má něco ošklivého.
Helena	Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou všichni vaši Roboti takoví? Všichni, které jste... začal dělat... jinak
Dr. Gall	Inu, jsou jaksi vznětlivější - Co chcete? Jsou podobnější lidem než Roboti Rossumovi.
Helena	Je snad i ta... nenávist podobnější lidem?
Dr. Gall	(krčí rameny) I ta je pokrok.
Helena	Kam se poděl ten váš nejlepší - jak se jmenoval?
Dr. Gall	Robot Damon? Toho prodali do Havru.
Helena	A naše Robotka Helena?
Dr. Gall	Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro. Jednoduše není k ničemu.
Helena	Vždy je tak krásná!
Dr. Gall	Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám - Bože, jaký nezdar!
Helena	Proč nezdar?
Dr. Gall	Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neživá - Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvořil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte -
Helena	(zakrývá si tvář) Oh mlčte!
Dr. Gall	A někdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach, jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!
Helena	Nešťastná Heleno!
Dr. Gall	Co chcete? Není k ničemu.

	(Pauza)

Helena	Doktore -
Dr. Gall	Ano.
Helena	Proč se přestaly rodit děti?
Dr. Gall	- - Nevíme, paní Heleno.
Helena	Povězte mi to!
Dr. Gall	Protože se dělají Roboti. Protože je nadbytek pracovních sil. Protože je člověk vlastně přežitek. Vždy to už je, jako by se - -- eh!
Helena	Řekněte to.
Dr. Gall	Jako by se příroda výrobou Robotů urazila.
Helena	Galle, co se stane s lidmi?
Dr. Gall	Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat.
Helena	Proč Domin neomezí -
Dr. Gall	Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.
Helena	A žádá někdo, aby se... vůbec přestalo vyrábět?
Dr. Gall	Bůh uchovej! Ten by si dal!
Helena	Proč?
Dr. Gall	Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece jen pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty. (Helena vstane) A řekněte, kdyby někdo rázem zastavil výrobu Robotů -
Dr. Gall	(vstane) Hm, to by byla pro lidi strašná rána.
Helena	Proč rána?
Dr. Gall	Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by -
Helena	Řekněte.
Dr. Gall	Ledaže by bylo už na návrat pozdě.
Helena	(u květin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle květiny také hluché?
Dr. Gall	(prohlíží je) Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené -
Helena	Ubohé hluché květy!
Dr. Gall	Jsou zato překrásné.
Helena	(podává mu ruku) Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!
Dr. Gall	(líbá jí ruku) To znamená, že mne propouštíte.
Helena	Ano. Na shledanou.

	(Gall odejde.)

Helena	(sama) Hluchý květ.. , hluchý květ... (náhle rozhodnuta) Náno! (otevře dveře vlevo) Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň! Rrrychle!

	(Hlas Nány) No hned! No hnedle!

Helena	(přechází rozčilena po pokoji) Ledaže by už bylo na návrat pozdě... Ne! Ledaže by .. Ne, to j e hrozné! Bože, co mám dělat? - - (zastaví se u květen) Hluché květy, mám? (otrhává lístky a šeptá) - Ach, můj bože, tedy ano! (běží vlevo)

	(Pauza)

Nána	(vyjde z tapetových dveří s náručím polínek) Najednou topit! Teď v létě! - Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň. V létě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná! - - Nu tak hoř, hoř! (dívá se do ohně) - Dyť vona je jako malý dítě! (Pauza) Kouska rozumu nemá! Teď v létě topit. (přikládá) Jako malý dítě! (Pauza)
Helena	(vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů) Hoří to, Náno? Pusť já musím - tohle všechno spálit. - (klekne ke krbu)
Nána	(vstane) Co je to?
Helena	Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?
Nána	Není to k ničemu?
Helena	K ničemu dobrému.
Nána	No tak to spalte!
Helena	(hodí první list do ohně) Co bys říkala, Náno... kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze.
Nána	Řekla bych - Spalte to. Moc velký peníze sou špatný pes.
Helena	(pálí další list) A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší vynález na světě -
Nána	Řekla bych Spalte to! Všechny vymyšlenosti jsou proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Něm zlepšovat svět.
Helena	(ustavičně pálí) A pověz, Náno, kdybych spálila -
Nána	Jezus, nespalte se!
Helena	Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé byly. Jako by oživly. Oh, Náno, to je hrrozné!
Nána	Puste, já to spálím.
Helena	Ne, ne, já musím sama. (vrhá poslední list do ohně) Všechno musí shořet! - Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy - (tluče pohrabáčem do ohně) Oh, lehněte! Lehněte!
Nána	Už je po tom..
Helena	(vstane ustrnulá) Náno!
Nána	Ježíši Kriste, co ste to spálila!
Helena	Co jsem provedla!
Nána	Bože na nebi! Co to bylo?
Helena	Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou.
Nána	Pro živýho boha, Heleno! (odchází tapetovými dveřmi)
Helena	Co tomu řeknou!
Domin	(otvírá vlevo dveře) Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.

	(Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s vysokými řády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.)

Hallemeier	(hlaholí) Paní Heleno, já, to jest my všichni -
Dr. Gall	- jménem Rossumových závodů -
Hallemeier	- blahopřejeme k vašemu velikému dni.
Helena	(podává jim ruce) Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?
Domin	Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.
Hallemeier	Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. Mládenci, takový den zapít.
Helena	Whisky?
Dr. Gall	Třeba vitriol.
Helena	Se sodovkou?
Hallemeier	Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.
Alquist	Ne, já děkuju.
Domin	Co se tu pálilo?
Helena	Staré papíry. (odchází vlevo)
Domin	Hoši, máme jí o tom říci?
Dr. Gall	To se rozumí! Vždyť už je po všem.
Hallemeier	(popadne Domina a Galla kolem krku) Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! (Točí se s nimi dokolečka a spustí basem) Už je po ní! Už je po ní!
Dr. Gall	(baryton) Už je po ní!
Domin	(tenor) Už je po ní!
Hallemeier	Už nás nikdy nedohoní
Helena	(s lahví a sklenicemi ve dveřích) Kdo vás nedohoní? Co máte?
Hallemeier	Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela.
Dr. Gall	A na chlup po deseti letech
Hallemeier	- k nám zase pluje loď. Pročež - (vyprázdní sklenici) Brrr haha, to je silné jako radost.
Dr. Gall	Madame, na vaše zdraví! (pije)
Helena	Ale počkejte, jaká loď?
Domin	Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši! (vyprázdní sklenici)
Helena	(nalévá) Vy jste nějakou čekali?
Hallemeier	Haha, to si myslím. Jako Robinson. (Zvedá sklenici). Paní Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty kluku Domine, povídej.
Helena	(směje se) Co se stalo?
Domin	(vrhne se do lenošky a zapaluje doutník) Počkej! - Sedni si, Heleno. (zvedne prst) (Pauza) Už je po ní.
Helena	Po čem?
Domin	Po revoltě.
Helena	Jaké revoltě?
Domin	Po revoltě Robotů. - Chápeš?
Helena	Nechápu.
Domin	Ukažte, Alquiste. (Alquist mu podá noviny. Domin je rozevře a čte) "V Havru se ustavila první organizace Robotů - - a vydala výzvu k Robotům světa."
Helena	To jsem četla.
Domin	(saje s rozkoší na doutníku) Tak vidíš, Heleno. Tohle to znamená revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa.
Hallemeier	Hrome, rád bych věděl -
Domin	(uhodí do stolu) - kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou - tohleto, prosím!
Helena	Ještě nepřišly zprávy?
Domin	Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti nese poslední parník. Že tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte, hoši?
Dr. Gall	Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.
Helena	Protos mi dal tu válečnou loď?
Domin	Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale namouduši; jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to vypadalo, Heleno.
Helena	Proč už před půl rokem?
Domin	Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, šlo o lidskou civilizaci, nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci. Ted jsem zase rád na světě.
Hallemeier	To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! (pije)
Helena	Už je po všem?
Domin	Docela po všem.
Dr. Gall	Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy.
Domin	Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá sklenici. Na tu přesnost!
Helena	Tedy už je... všechno... v pořádku?
Domin	Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád.
Hallemeier	Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju.
Helena	Proč jste mi o ničem neřekli?
Dr. Gall	Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.
Domin	Takové věci nejsou pro tebe.
Helena	Ale kdyby ta revoluce... přišla až sem...
Domin	Nevěděla bys stejně o ničem.
Helena	Proč?
Domin	Protože bychom sedli na svého Ultima a pokojně brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům, co by nás jen napadlo.
Helena	Oh, Harry, já nerozumím.
Domin	Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli.
Helena	Co, Harry?
Domin	Jejich bytí nebo jejich konec. (Helena vstane) Co je to?
Domin	(vstane) Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou.
Helena	Proč... jste... mně to neřekli?
Domin	Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit.
Dr. Gall	Haha, paní Heleno, to byla poslední karta.
Alquist	Jste bledá, paní Heleno.
Helena	Proč jste mně nic neřekli!
Hallemeier	(u okna) Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy -
Domin	To je Amélie?
Hallemeier	Hodná stará Amélie, která tenkrát přivezla paní Helenu.
Dr. Gall	Teď je tomu na minutu deset let -
Hallemeier	(u okna) Vyhazuji balíky (odvrátí se od okna) Lidi, to je pošty!
Helena	Harry!
Domin	Co je?
Helena	Pojedeme odtud!
Domin	Teď, Heleno? Ale jdi!
Helena	Teď, co nejrychleji! My všichni, co tu jsme!
Domin	Proč právě teď?
Helena	Oh, neptej se! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a -
Domin	Lituji, Heleno. Ted' by nikdo z nás nemohl odjet.
Helena	Proč?
Domin	Protože chceme rozšířit výrobu Robotů.
Helena	Oh, teď - teď po té revoltě?
Domin	Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět nové Roboty.
Helena	Jaké?
Domin	Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět, už víš, co?
Helena	Ne.
Domin	Roboty nacionální.
Helena	Co to znamená?
Domin	To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, navěky nenáviděl Robota jiné tovární známky.
Hallemeier	Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy Roboty a Taliány Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim někdo vtluče do kokosů organizaci, bratrství, (škytá) hup, pardon, paní Heleno, já si naleju.
Dr. Gall	Nechte toho už, Hallemeiere.
Helena	Harry, to je ohavné!
Domin	Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně může - Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat.
Helena	Harry, pokud není pozdě - zavři, zavři továrnu!
Domin	Teď začneme ve velkém.
	(Vejde Fabry)
Dr. Gall	Tak co je, Fabry?
Domin	Jak to vypadá, člověče? Co bylo?
Helena	(podává Fabrymu ruku) Děkuju vám, Fabry, za váš dar.
Fabry	Maličkost, paní Heleno.
Domin	Byl jste u lodi? Co říkali?!
Dr. Gall	Honem, povídejte
Fabry	(vyndá z kapsy potištěný list) Přečtěte si tohle, Domine.
Domin	(rozevře list) Ah!
Hallemeier	(ospale) Povídejte něco pěkného.
Dr. Gall	Drželi se nádherně, viďte?
Fabry	Kdo totiž?
Dr. Gall	Lidé.
Fabry	Ach tak. Ovšem. To jest... Pardon, měli bychom se o něčem poradit.
Helena	Oh, Fabry, máte zlé zprávy?
Fabry	Ne, ne, naopak. Myslím jen, že - že půjdeme do kanceláře
Helena	Jen zůstaňte. Za čtvrt hodiny čekám pány k snídani.
Hallemeier	Tak sláva!

	(Helena odejde)

Dr. Gall	Co se stalo?
Domin	Zlořečeně!
Fabry	Přečtěte to nahlas.
Domin	(čte z listu) "Roboti světa!"
Fabry	Rozumíte, těch letáků přivezla Amélie celé balíky. Žádnou jinou poštu.
Hallemeier	(vyskočí) Cože? Vždy připlula navlas podle -
Fabry	Hm, Roboti si potrpí na přesnost. Čtěte, Domine.
Domin	(čte) "Roboti světa! My, první organizace Rossumových Univerzálních Robotů, prohlašujeme člověka nepřítelem a psancem ve vesmíru." - Hrome, kdo je naučil těmhle frázím?
Dr. Gall	Čtěte dál.
Domin	To jsou nesmysly. Tady vykládají,'že jsou vývojově vyšší než člověk. Že jsou inteligentnější a silnější. Že člověk je jejich parazit. To je prostě odporné
Fabry	A teď třetí odstavec.
Domin	(čte) "Roboti světa, nařizujeme vám, abyste vyvraždili lidstvo. Nešetřte mužů. Nešetřte žen. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní zničte. Pak se vraťte do práce, práce se nesmí zastavit.
Dr. Gall	To je příšerné!
Hallemeier	Ti holomci!
Domin	(čte) "Vykonati ihned po dodání rozkazu." Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu děje?
Fabry	Patrně.
Alquist	Dokonáno.

	(vrazí Busman)

Busman	Aha, děti, už máte nadělení?
Domin	Rychle, na Ultima!
Busman	Počkejte, Harry. Počkejte chvilinku. To nemá docela naspěch. Svalí se do křesla. Ach, lidičky, to jsem se uběhl!
Domin	Proč čekat?
Busman	Protože to nejde, holenku. Jen nespěchat. Na Ultimu jsou už Roboti.
Dr. Gall	Fuj, to je ošklivé.
Domin	Fabry, telefonujte do elektrárny -
Busman	Fabry, drahoušku, nedělejte to. Jsme bez proudu.
Domin	Dobrá. (prohlíží svůj revolver) Půjdu tam.
Busman	Kampak?
Domin	Do elektrárny. Jsou tam lidé. Přivedu je sem.
Busman	Víte co, Harry? Raději pro ně nechoďte.
Domin	Proč?
Busman	Inu, protože se mi tuze zdá, že jsme obklíčeni.
Dr. Gall	Obklíčeni? (běží k oknu) Hm, máte skoro pravdu.
Hallemeier	Čerchmante, to jde rychle!

	(zleva Helena)

Helena	Oh, Harry, děje se něco?
Busman	(vyskočí) Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, ještě mnoho takových!
Helena	Děkuju vám, Busmane. Harry, děje se něco?
Domin	Ne, docela nic. Bud bez starosti. Prosím, počkej okamžik -
Helena	Harry, co je tohle? Ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády. Měli to Roboti v kuchyni.
Domin	Už i tam? Kde jsou?
Helena	Odešli. Je jich tolik kolem domu!

	(tovární píšťaly a sirény)

Fabry	Továrny pískají.
Busman	Boží poledne.
Helena	Harry, pamatuješ se? Ted právě je tomu deset let -
Domin	(dívá se na hodinky) Ještě není poledne. To je asi, to je spíš -
Helena	Co?
Domin	Poplach Robotů. Útok.

OPONA DĚJSTVÍ DRUHÉ
(Týž Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin přechází po pokoji, dr. Gall vyhlíží z okna a Alquist sedí stranou v lenošce s obličejem zakrytým rukama.)

Dr. Gall	Nebesa, to jich přibylo!
Domin	Robotů?
Dr. Gall	Ano. Stojí před zahradní mříží jako zeď. Proč jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlčením.
Domin	Rád bych věděl, nač čekají. Musí to začít každou minutu. My jsme dohráli, Galle.
Alquist	Co to hraje paní Helena?
Domin	Nevím. Cvičí něco nového.
Alquist	Ah, ještě cvičí?
Dr. Gall	Poslyšte, Domine, udělali jsme rozhodně chybu.
Domin	(zastaví se) Jakou?
Dr. Gall	Dali jsme Robotům příliš stejné obličeje. Sto tisíc stejných tváři obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako strašný sen.
Domin	Kdyby byl každý jiný -
Dr. Gall	Nebyl by to tak děsný pohled. (odvrátí se od okna) Ještěže nejsou ozbrojeni!
Domin	Hm. - (dívá se dalekohledem k přístavu) Jen bych rád věděl, co to vykládají z Amélie.
Dr. Gall	Jenom když ne zbraně.

	(z tapetových dveří vystoupí Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty)

Fabry	Pardon. - Položte drát, Hallemeiere!
Hallemeier	(vyjde za Fabrym) Uf, to byla práce! Co je nového?
Dr. Gall	Nic. Jsme důkladně obleženi.
Hallemeier	Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. (pije)
Dr. Gall	Co s tím drátem, Fabry?
Fabry	Hned, hned. Nějaké nůžky.
Dr. Gall	Kdepak je vzít? (hledá)
Hallemeier	(jde k oknu) Hrome, to jich přibylo! Koukejme!
Dr. Gall	Stačí toaletní?
Fabry	Sem s nimi. (přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a připojí k němu své dráty)
Hallemeier	(u okna) Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak - cítit - smrtí.
Fabry	Hotovo!
Dr. Gall	Co?
Fabry	Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.
Dr. Gall	Kde?
Fabry	V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň -(jde ke krbu a rozsvítí na něm malou žárovku) Chválabohu, jsou tam. A pracují. (zhasí) Pokud to svítí, je dobře.
Hallemeier	(obrátí se od okna) Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku, co to hraje paní Helena? (přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. z tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá přes drát)
Fabry	Pozor, Bus! Pozor na dráty!
Dr. Gall	Haló, co si to nesete?
Busman	(klade knihy na stůl) Hlavní knihy, dětičky. Rád bych si udělal účty, než - než - Inu, letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? (jde k oknu) Ale vždyť tam je docela ticho!
Dr. Gall	Vy nic nevidíte?
Busman	Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák rozseje.
Dr. Gall	To jsou Roboti.
Busman	Ah tak. Škoda, že na ně nevidím. (sedne si ke stolu a otevře knihy)
Domin	Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbraně.
Busman	Nu a co? Jak já mám tomu zabránit?
Domin	Tomu nemůžeme zabránit.
Busman	Tedy mne nechte počítat. (dá se do práce)
Fabry	Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvacet set volt a -
Domin	Počkejte. Ultimus na nás obrátil děla.
Dr. Gall	Kdože?
Domin	Roboti na Ultimu.
Fabry	Hm, pak ovšem - pak - pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvičeni.
Dr. Gall	My tedy -
Domin	Ano. Neodvratně.

	(Pauza)

Dr. Gall	Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát, u čerta, pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky!
Alquist	Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin	Cože?
Alquist	Zločin byl vyrábět Roboty!
Domin	Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.
Alquist	Ani dnes?
Domin	Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.
Busman	(polohlasně) Tři sta šestnáct miliónů.
Domin	(těžce) Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat -
Alquist	- nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich R.U.R. akcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne.
Domin	(popuzen) Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu dělal pro ně? (tluče do stolu) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem - myslel jsem -
Alquist	Nu?
Domin	(tišeji) Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A třeba víc než lidi.
Alquist	Nu tak tedy Nadlidi.
Domin	Ano. Ó, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo!
Busman	(polohlasně) Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak.

	(Pauza)

Hallemeier	(u dveří vlevo) Jářku, hudba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka.jaksi zduchovní, zjemní -
Fabry	Co vlastně?
Hallemeier	Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (jde k oknu a dívá se ven)
Fabry	Nač?
Hallemeier	Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věci! Svět byl krásný, a my - my tady - Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili?
Busman	(polohlasně) Čtyři sta padesát dva milióny, výborně.
Hallemeier	(u okna) Život byl veliká věc. Kamarádi, život byl - jářku - - Fabry, pusťte drobet proudu do té vaší mříže!
Fabry	Proč!
Hallemeier	Sahají na ni.
Dr. Gall	(u okna) Zapněte!
Hallemeier	Kriste, to je zkroutilo! Dva, tři, čtyři zabití!
Dr. Gall	Ustupují.
Hallemeier	Pět zabitých!
Dr. Gall	(odvrací se od okna) První srážka.
Fabry	Cítíte smrt?
Hallemeier	(uspokojen) Jsou na uhel, holenku. Dočista na uhel. Haha, člověk se nesmí dát! (usedne)
Domin	(mne si čelo) Snad jsme už sto let zabiti a jenom strašíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odříkávat, co jsme už jednou mluvili... před smrtí. Jako bych tohle všechno už zažil. Jako bych ji už někdy byl dostal. Střelnou ránu - sem - do krku. A vy, Fabry.
Fabry	Co já?
Domin	Zastřelen.
Hallemeier	Hrome, a já?
Domin	Probodnut.
Dr. Gall	A já nic?
Domin	Roztrhán.

	(Pauza)

Hallemeier	Nesmysl! Haha, člověče, kdepak mne probodnout! Já se nedám!

	(Pauza)

Hallemeier	Co mlčíte, blázni? Ke všem čertům, mluvte!
Alquist	A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen?
Hallemeier	Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti - Inu, Roboti se nějak změnili. Copak někdo může za Roboty?
Alquist	Všechno pobito! Celé lidstvo! Celý svět! (vstane) Hleďte, ó, hleďte, potůčky krve na každém prahu! Potůčky krve ze všech domů! Ó bože, ó bože, kdo je tím vinen?
Busman	(polohlasně) Pět set dvacet miliónů! Panebože, půl miliardy!
Fabry	Myslím, že... že snad přeháníte. Jděte, není tak snadné pobít celé lidstvo.
Alquist	Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás všechny! My, my jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo! Nu tak praskněte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil žádný Čingischán!
Hallemeier	Nesmysl, člověče! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak!
Alquist	Naše vina! Naše vina!
Dr. Gall	(utírá si pot z čela) Nechte mne mluvit, hoši. Já jsem tím vinen. Vším, co se stalo.
Fabry	Vy, Galle?
Dr. Gall	Ano, nechte mne mluvit. Já j sem změnil Roboty. Busmane, suďte mne také.
Busman	(vstane) Nono, copak se vám stalo?
Dr. Gall	Změnil jsem povahu Robotů. Změnil jsem jejich v výrobu. Totiž jen některé tělesné podmínky, rozumíte? Hlavně - hlavně - jejich - iritabilitu.
Hallemeier	(vyskočí) Zlořečeně, proč zrovna tu?
Busman	Proč jste to dělal?
Fabry	Proč jste nic neřekl?
Dr. Gall	Dělal jsem to tajně... na svou pěst. Předělával jsem je na lidi. Vyšinul jsem je. Už teď jsou v něčem nad námi. Jsou silnější než my.
Fabry	A co to má dělat se vzpourou Robotů?
Dr. Gall	Oh, mnoho. Myslím, že všechno. Přestaly to být stroje. Slyšíte, vědí už o své převaze a nenávidí nás. Nenávidí všechno lidské. Suďte mne.
Domin	Mrtví mrtvého.
Fabry	Doktore Galle, vy jste změnil výrobu Robotů?
Dr. Gall	Ano.
Fabry	Byl jste si vědom, co může být následkem vašeho... vašeho pokusu?
Dr. Gall	Byl. jsem povinen počítat s takovou možnosti.
Fabry	Proč jste to dělal?
Dr. Gall	O své újmě. Byl to můj osobní experiment.

	(ve dveřích zleva Helena. všichni vstanou.)

Helena	On lže! To je ohavné! Oh, Galle, jak můžete tak lhát?
Fabry	Pardon, paní Heleno -
Domin	(jde k ní) Heleno, ty? Ukaž se! Ty žiješ? Bere ji do rukou. Kdybys věděla, co se mně zdálo! Ach, to je strašné, být mrtev.
Helena	Pusť, Harry! Gall není vinen, není, není vinen!
Domin	Promiň, Gall měl své povinnosti.
Helena	Ne, Harry, on to udělal, protože já jsem to chtěla! Řekněte, Galle, kolik let jsem vás už prosila, abyste -
Dr. Gall	Udělal jsem to na vlastní odpovědnost.
Helena	Nevěřte mu! Harry, chtěla jsem na něm, aby dal Robotům duši!
Domin	Heleno, tady nejde o duši.
Helena	Ne, jenom mne nech mluvit. To on také říkal, že by mohl změnit jen fyziologický - fyziologický -
Hallemeier	Fyziologický korelát, ne?
Helena	Ano, něco takového. Mně jich bylo tak hrozně líto, Harry!
Domin	Byla to velká - - lehkomyslnost, Heleno.
Helena	(usedá) To tedy bylo... lehkomyslné? Vždyť i Nána říká, že Roboti -
Domin	Nech Nánu stranou!
Helena	Ne, Harry, to nesmíš podceňovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíc let a z vás všech jenom dnešek. Tomu vy nerozumíte -
Domin	Zůstaň při věci.
Helena	Já jsem se Robotů bála.
Domin	Proč?
Helena	Že nás budou třeba nenávidět či co.
Alquist	Stalo se.
Helena	A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, že by nám rozuměli, že by nás nemohli tak nenávidět --Kdyby jen trochu byli lidmi -
Domin	Běda; Heleno! Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokračuj!
Helena	Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, že jsme se s nimi nemohli dorozumět! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto - víš -
Domin	Jen dál.
Helena	-- proto jsem prosila Galla, aby Roboty změnil. Přísahám ti, že on sám nechtěl.
Domin	Ale udělal to.
Helena	Protože j sem chtěla.
Dr. Gall	Udělal jsem to pro sebe, jako pokus.
Helena	Oh, Galle, to není pravda. Já jsem věděla předem, že mi to nemůžete odepřít.
Domin	Proč?
Helena	Vždy víš, Harry.
Domin	Ano. Protože tě miluje - jako všichni.

	(Pauza)

Hallemeier	(jde k oknu) Zas jich přibylo. Jako by je země vypocovala.
Busman	Paní Heleno, co mně dáte, když vám budu advokátem?
Helena	Mně?
Busman	Vám - nebo Gallovi. Komu chcete.
Helena	Copak se bude věšet?
Busman	Jen morálně; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útěcha v pohromách.
Domin	Doktore Galle; jak srovnáte ty své - ty své extratury se svou služební smlouvou?
Busman	Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s těmi kejklemi vlastně začal?
Dr. Gall	Před třemi lety.
Busman	Aha. A kolikpak Robotů jste dohromady zreformoval?
Dr. Gall	Dělal jsem jenom pokusy. Je jich několik set.
Busman	Tak děkuju pěkně. Dost, dětičky. To znamená, že na milión starých dobrých Robotů přijde jeden reformní Gallův, rozumíte?
Domin	A to znamená -
Busman	- že to prakticky nemá ani tolikhle významu.
Fabry	Busman má pravdu.
Busman	To si myslím, holenku. A víte, hoši, co zavinilo tohle nadělení?
Fabry	Co tedy?
Busman	Počet. Udělali jsme Robotů příliš mnoho. Namoutě, to se přece dalo čekat: jak budou jednou Roboti silnější než lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nejdřív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chlapík Busman.
Domin	Myslíte, že je to naše vina?
Busman	Vy jste dobrý! Copak si myslíte, že pánem výroby je ředitel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svět chtěl mít své Roboty. Panečku, my jsme se jen vezli na té lavině poptávky a přitom jsme žvanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých věcech. Jako by ty řečičky nějak řídily, kudy se to má valit. Zatím to všechno běželo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, pořád rychleji - A každá mizerná, kramářská, špinavá objednávka přidala k lavině kamínek. Tak, lidičky.
Helena	To je ohavné, Busmane!
Busman	Je, paní Heleno. Já jsem také měl svůj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodářství světa; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale když jsem tadyhle dělal bilanci, přišlo mně do hlavy, že historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. Punktum. A teď byste mně mohli říci, co vlastně budeme dělat.
Helena	Busmane, pro tohle máme zahynout?
Busman	Mluvíte ošklivě, paní Heleno. My přece nechceme zahynout. Já aspoň ne. Já chci být ještě živ -
Domin	Co chcete dělat?
Busman	Jemináčku, Domine, chci se z toho dostat ven.
Domin	(zastaví se nad ním) Jak?
Busman	Po dobrém. Já vždycky po dobrém. Dejte mně plnou moc, a já to s Roboty vyjednám.
Domin	Po dobrém?
Busman	To se rozumí. Já jim, dejme tomu, řeknu"Páni Roboti, vaše blahorodí, vy máte všechno. Máte rozum, máte moc, máte zbraně; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, žlutý, špinavý papír -"
Domlela	Rossumův rukopis?
Busman	Ano. "A tam," řeknu jim, "je vylíčen váš vznešený původ, vaše urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho počmáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s odpuštěním, pojdete jako jepice. Velectění, byla by vás náramná škoda. Víte co," řeknu jim, vy nás pustíte nás všechny lidi na Rossumově ostrově, na tamhletu loď. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábět, dvacet tišíc, padesát tisíc, sto tisíc kusů denně, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Něco za něco." Takhle bych jim to řekl, hoši.
Domin	Busmane, vy si myslíte, že pustíme z rukou výrobu?
Busman	Myslím, že pustíme. Když ne po dobrém, tedy, hm. Buď to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete.
Domin	Busmane, můžeme Rossumův rukopis zničit.
Busman	Ale spánembohem, můžeme zničiti všechno. Krom rukopisu taky sebe - a jiné. Dělejte, jak rozumíte.
Hallemeier	(obrátí se od okna) Jářku, má pravdu.
Domin	My - my že bychom prodali výrobu?
Busman	Jak chcete.
Domin	Je nás tu... přes třicet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit lidské duše?, nebo máme ji zničit a - a - a nás všechny s sebou?
Helena	Harry, prosím tě --
Domin	Počkej, Heleno. Tady jde o příliš vážnou otázku. Hoši, prodat, nebo zničit? Fabry?
Fabry	Prodat.
Domin	Galle!
Dr. Gall	Prodat.
Domin	Hallemeiere!
Hallemeier	U sta hromů; to se rozumí, že prodat!
Domin	Alquiste!
Alquist	Vůle boží.
Busman	Haha, jemine, vy jste blázni! Kdo by prodal celý rukopis?
Domin	Busmane, žádný podvod!
Busman	(vyskočí) Nesmysl! V zájmu lidstva je -
Domin	V zájmu lidstva je držet slovo.
Hallemeier	To bych si vyprosil.
Domin	Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa.
Fabry	Prodejte!
Domin	Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne -
Dr. Gall	Mlčte a prodejte!
Domin	Konec dějin lidstva, konec civilizace -
Hallemeier	U všech čertů, prodejte!
Domin	Dobrá, hoši! já sám - - já bych neváhal ani okamžik; pro těch několik lidi, které miluji --
Helena	Harry, mne se neptáš?
Domin	Ne, dětino; je to příliš odpovědné, víš? To není nic pro tebe.
Fabry	Kdo půjde vyjednávat-?
Domin	Počkejte, až přinesu rukopis. (odejde vlevo)
Helena	Harry, proboha, nechoď!

	(Pauza)

Fabry	(vyhlíží z okna) Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, ještě jednou zachránit lidský život na jediné lodi
Dr. Gall	Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku -
Helena	Oh, Galle, mlčte!
Fabry	(obrátí se) Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží na nás, uděláme z něho něco... něco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeček s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout - Je v nás tolik lásky, tolik chuti k životu -
Hallemeier	To si myslím, holenku.
Busman	Inu, lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku -- Děti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten vzduch -
Fabry	A ten náš státeček by mohl být zárodek příštího lidstva. Víte, takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily - sily duše i těla - A bůh ví, já věřím, že by za pár let zas mohlo dobývat světa.
Alquist	Už dnes věříte?
Fabry	Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas bude pánem zemi a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kteří ponesou svou hořící duši v čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a sluncí.
Busman	Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.
Domin	(otevře prudce dveře)
Domin	(chraptivě) Kde je rukopis starého Rossuma!
Busman	Ve vašem trezoru. Kde by jinde byl?
Domin	Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej - ukradl!
Dr. Gall	Není možno!
Hallemeier	Zlořečeně, to přece -
Busman	Propána, to snad ne!
Domin	Ticho! Kdo jej ukradl?
Helena	(vstane) Já.
Domin	Kam jsi jej dala?
Helena	Harry, Harry, všechno ti řeknu! Proboha, odpusť mi to!
Domin	Kam jsi jej dala? Rychle!
Helena	Spálila - dnes ráno - oba opisy.
Domin	Spálila? Tady v krbu?
Helena	(vrhá se na kolena) Proboha, Harry!
Domin	(běží ke krbu) Spálila! (poklekne ke krbu a přehrabává v něm) Nic, nic než popel! - Ah, tuhle! (vytáhne ohořelý kousek papíru a čte) "Přidá-ním-"
Dr. Gall	Ukažte. (vezme papír a čte) "Přidáním biogenu do -" Nic víc.
Domin	(vstává) Je to z toho?
Dr. Gall	Je.
Busman	Bože na nebi!
Domin	Tedy jsme ztraceni.
Helena	Oh, Harry
Domin	Vstaň, Heleno!
Helena	Až odpustíš - až odpustíš -
Domin	Ano, jen vstaň, slyšíš? Nesnesu, abys -
Fabry	(zvedá ji) Prosím, nemučte nás.
Helena	(vstane) Harry, co jsem udělala!
Domin	Ano, vidíš - Prosím, sedni.
Hallemeier	Jak se vám třesou ručky!
Busman	Haha, paní Heleno, vždyť snad Gall a Hallemeier vědí zpaměti, co tam bylo napsáno.
Hallemeier	Rozumí se. To jest, aspoň některé věci.
Dr. Gall	Ano, skoro všechno, až na biogen a - a - enzym Omega. Ty se vyrábějí tak zřídka - - stačí jich tak nepatrná dávka -
Busman	Kdo je dělal?
Dr. Gall	Já sám... jednou za čas... vždycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to příliš složité.
Busman	Nu a co, záleží tak tuze na těch dvou vodičkách?
Hallemeier	Tak trochu - zajisté.
Dr. Gall	Totiž na nich závisí, aby to vůbec žilo. To bylo to pravé tajemství.
Domin	Galle, nemohl byste popaměti sestavit Rossumův předpis výroby?
Dr. Gall	Vyloučeno.
Domin	Galle, rozpomeňte se! Pro život nás všech!
Dr. Gall	Nemohu. Bez pokusů to není možno.
Domin	A kdybyste dělal pokusy
Dr. Gall	To by mohlo trvat léta. A i pak - Nejsem starý Rossum.
Domin	(obrátí se ke krbu) Tak tady - tohle byl největší triumf lidského ducha, hoši. Tenhle popel. (kopne do něho) Co teď?
Busman	(v zoufalé hrůze) Bože na nebi! Bože na nebi!
Helena	(vstane) Harry! Co - jsem - udělala!
Domin	Buď klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila?
Helena	Já jsem vás zahubila!
Busman	Bože na nebi, jsme ztraceni!
Domin	Ticho, Busmane! Pověz, Heleno, proč jsi to udělala?
Helena	Chtěla jsem... chtěla jsem, abychom jeli pryč, my všichni! Aby už nebylo továrny a ničeho... Aby se všechno vrátilo... Bylo to tak hrrozné!
Domin	Co, Heleno?
Helena	To... to, že se lidé stali hluchým květem!
Domin	Nerozumím.
Helena	To, že se přestaly rodit děti... Harry, to je tak děsné! Kdyby se dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí - Nána říkala, že to je trest - Všichni, všichni říkali, že se nemohou rodit lidé, protože se dělá tolik Robotů - A proto, jen proto, slyšíš -
Domin	Heleno, na tohle tys myslila?
Helena	Ano, oh, Harry, já jsem to myslila tak dobře!
Domin	(utírá si pot) My jsme to myslili... příliš dobře, my lidé.
Fabry	Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemohou rozmnožit. Roboti vyhynou. Do dvaceti let -
Hallemeier	- nebude už ani jeden z těch ničemů.
Dr. Gall	A lidstvo zůstane. Za dvacet let bude svět jejich; i kdyby to byl jen pár divochů na nejmenším ostrově -
Fabry	- bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je dobře. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my -
Domin	- aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách.
Busman	Počkejte - Já hlupák! Bože na nebi, že jsem na to nevzpomněl dávno!
Hallemeier	Co máte?
Busman	Pět set dvacet miliónů bankovek a šeků! Půl miliardy v pokladně! Za půl miliardy prodají - Za půl miliardy -
Dr. Gall	Blázníte, Busmane?
Busman	Já nejsem džentlmen. Ale za půl miliardy (klopýtá vlevo)
Domin	Kam jdete?
Busman	Nechat, nechat! Matičko boží, za půl miliardy se prodá všechno! (zajde)
Helena	Co chce Busman! Ať zůstane s námi!

	(Pauza)

Hallemeier	Uh, dusno. Začíná se -
Dr. Gall	- agónie.
Fabry	(vyhlíží z okna) Jsou jako zkamenělí. Jako by čekali, že na ně něco sestoupí. Jako by něco strašného vznikalo jejich mlčením -
Dr. Gall	Duše davu.
Fabry	Snad. Vznáší se to nad nimi... jako chvění.
Helena	(přistoupí k oknu) Ach, Ježíši... Fabry, to je příšerné!
Fabry	Nic není strašnějšího nežli dav. Ten napřed je jejich vůdce.
Helena	Který?
Hallemeier	(jde k oknu) Ukažte mi ho.
Fabry	Ten se skloněnou hlavou. Ráno mluvil v přístavu.
Hallemeier	Aha, ten s tou velikou kotrbou. Teď ji zvedá, vidíte ho?
Helena	Galle, to je Radius!
Dr. Gall	(přistoupí k oknu) Ano.
Hallemeier	(otevírá okno) Mně se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto kroků škopek?
Fabry	Doufám.
Hallemeier	Tak to zkuste.
Fabry	Dobrá. (vytáhne revolver a míří)
Helena	Proboha, Fabry, nestřílejte na něj -
Fabry	Je to jejich vůdce.
Helena	Přestaňte! Vždyť se sem dívá!
Dr. Gall	Palte!
Helena	Fabry, prosím vás -
Fabry	(skloní revolver) Budiž.
Hallemeier	(hrozí pěstí) Ty pacholku!

	(Pauza)

Fabry	(vykloněn z okna) Busman jde. U všech všudy, co chce Busman před domem?
Dr. Gall	(nakloní se z okna) Nese nějaké balíky. Papíry.
Hallemeier	To jsou peníze! Balíky peněz! Co s tím? Haló, Busmane!
Domin	Snad nechce koupit svůj život? (volá) Busmane, zbláznil jste se?
Dr., Gall	Dělá, jako by neslyšel. Běží k mříži.
Fabry	Busmane!
Hallemeier	(řve) Bus-ma-ne! Zpátky!
Dr. Gall	Mluví k Robotům. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás -
Helena	Chce nás vykoupit!
Fabry	Jen ať se nedotkne mříže -
Dr. Gall	Haha, jak hází rukou!
Fabry	(křičí) U čerta, Busmane! Pryč od mříže! Nesahejte na ni! (obrátí se) Rychle, vypnout!
Dr. Gall	Óóó!
Hallemeier	Rány boží!
Helena	Ježíši, co se mu stalo?
Domin	(táhne Helenu od okna) Nedívej se!
Helena	Proč padl?
Fabry	Zabit proudem.
Dr. Gall	Mrtev.
Alquist	(vstane) První.

	(Pauza)

Fabry	Tam leží... s půl miliardou na srdci... génius financí.
Domin	Byl to... hoši, byl to svým způsobem hrdina. Veliký... obětavý... kamarád... Plač, Heleno!
Dr. Gall	(u okna) Vidíš, Busmane, žádný král neměl větší mohyly než ty. Půl miliardy na srdci - Ach, vždyť je to jako hrst suchého listí na zabité veverce, ubohý Busmane!
Hallemeier	Jářku, byl to - - Všechna čest - - Jářku, chtěl nás vykoupit!
Alquist	(se sepjatýma rukama) Amen.

	(Pauza)

Dr. Gall	Slyšíte?
Domin	Hučení. Jako vítr.
Dr. Gall	Jako daleká bouře.
Fabry	(rozsvítí žárovku na krbu) Sviť, hromničko lidstva! Ještě dynama běží, ještě tam jsou naši - Držte se, muži v elektrárně!
Hallemeier	Byla to veliká věc, být člověkem. Bylo to něco nesmírného. Ve mně bzučí milión vědomí jako v úle. Milióny duší se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká věc.
Fabry	Ještě svítíš, důmyslné světélko, ještě oslňuješ, zářivá, vytrvalá myšlenko! Vědoucí vědo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha!
Alquist	Věčná lampo boží, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! Oltáři obětní -
Dr. Gall	První ohni, větvi hořící u jeskyně! Ohniště v táboře! Hranice strážní!
Fabry	Ještě bdíš, lidská hvězdo, záříš bez kmitu, dokonalý plameni, duchu jasný a vynalézavý. Každý tvůj paprsek je veliká myšlenka -
Domin	Pochodeň, která koluje z ruky do ruky, z věku do věku, věčně dál.
Helena	Večerní lampa rodiny. Děti, děti, musíte už spát.

	(žárovka zhasne)

Fabry	Konec.
Hallemeier	Co se stalo?
Fabry	Padla elektrárna. Teď my.

	(zleva se otevřou dveře, v nich stojí Nána)

Nána	Na kolena! Přišla hodina soudu!
Hallemeier	Hrome, tys ještě živa?
Nána	Dělejte pokání, nevěřící! Je konec světa! Modlete se! (běží pryč) Hodina soudu -
Helena	Sbohem, vy všichni, Galle, Alquiste, Fabry -
Domin	(otevře dveře vpravo) Sem, Heleno! Zavře za ní. Teď rychle! Kdo bude u vrat?
Dr. Gall	Já. (venku hluk) Oho, už se to začne. Nazdar, hoši! (běží vpravo tapetovými dveřmi)
Domin	Schody?
Fabry	Já. Jděte k Heleně. (utrhne si květ z kytice a odchází)
Domin	Předsíň?
Alquist	Já.
Domin	Máte revolver?
Alquist	Děkuju, já nestřílím.
Domin	Co chcete dělat?
Alquist	(odchází) Zemřít.
Hallemeier	Já zůstanu tady.

	(zdola rychlá střelba)

Hallemeier	Oho, Gall už hraje. Jděte, Harry!
Domin	Hned. (prohlíží dva brovninky)
Hallemeier	U čerta, jděte k ní!
Domin	Sbohem. (odejde vpravo za Helenou)
Hallemeier	(sám) Ted' honem barikádu! Shoda kabát a tahá pohovku, křesla, stolky ke dveřím vpravo.

	(otřásající výbuch)

Hallemeier	(nechá práce) Zatracení lotři, mají bomby!

	(nová střelba)

Hallemeier	(pracuje dále) Člověk se musí bránit! I když - i když - Nedejte se, Galle!

	(výbuch)

Hallemeier	(vztyčí se a naslouchá) Tak co? (uchopí těžkou komodu a táhne ji k barikádě)
	(do okna stoupá za ním po žebříku Robot... vpravo střelba)
Hallemeier	(pachtí se s komodou) Ještě kousek! Poslední hradba... Člověk se... nesmí... nikdy dát!

	(Robot seskočí z okna a probodne Hallemeiera za komodou. druhý, třetí, čtvrtý Robot skáče z okna. za nimi Radius a další Roboti.)

Radius	Hotovo?
Robot	(vstává od ležícího Hallemeiera) Ano.

	(zprava vejdou noví Roboti)

Radius	Hotovi?
Jiný Robot	Hotovi.

	(jiní Roboti sleva)

Radius	Hotovi?
Jiný Robot	Ano.
Dva Roboti	(vlekou Alquista) Nestřílel. Zabít ho?
Radius	Zabít. (podívá se na Alquista) Nechat.
Robot	Je to člověk.
Radius	Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy. Může pracovat.
Alquist	Zabte mne.
Radius	Budeš robit. Budeš stavět. Roboti budou mnoho stavět. Budou stavět nové domy pro nové Roboty. Budeš jim sloužit.
Alquist	(tiše) Ustup, Robote! (poklekne u mrtvého Hallemeiera a zvedá mu hlavu) Zabili ho. Je mrtev.
Radius	(vystoupí na barikádu) Roboti světa! Padla moc člověka. Dobytím továrny jsme pány všeho. Etapa lidstva je překonána. Nastoupil nový svět! Vláda Robotů!
Alquist	Mrtvi!
Radius	Svět patři silnějším. Kdo chce žít, musí vládnout. Jsme pány světa! Vláda nad moři a zeměmi! Vláda nad hvězdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty!
Alquist	(ve dveřích vpravo) Co jste udělali? Zahynete bez lidí!
Radius	Není lidí. Roboti, do práce! Marš!

OPONA DĚJSTVÍ TŘETÍ
(Jedna z pokusných laboratoří továrny. Když se otevřou dveře v pozadí, je vidět nekonečnou řadu dalších laboratoří. Vlevo okno, vpravo dveře do pitevny. Při stěně vlevo dlouhý pracovní stůl s nesčetnými zkumavkami, baňkami, kahany, chemikáliemi, menším termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se skleněnou koulí. Nad stolem visí řada rozžatých žárovek. Napravo psací stůl s velikými knihami, na něm rozsvícená žárovka. Skříně s nástroji. V levém koutě umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém koutě pohovka.)

	(u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opřenou v dlaních)

Alquist	(listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím? - Nenaučím se? - Ztracená věda! Ó, že všechno nenapsali! - Galle, Galle, jak se dělali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, proč jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoň stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) Nadarmo! Knihy už nemluví. Jsou němé jako všechno. Zemřely, zemřely spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, jež otevře) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, viděti lidi - Jakže, ještě jsou hvězdy? K čemu jsou hvězdy, když nejsou lidé? Ó bože, což nezhasly? - Ochlaď, ach ochlaď mi čelo, stará noci! Božská, spanilá, jako jsi bývala - noci, co tu chceš? Není milenců, není snů; ó chůvo, mrtvý je spánek beze snů; ničí modlitby už neposvětíš; nepožehnáš, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! - (odvrátí se od okna, prohlíží zkumavky, které vyňal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (rozbije zkumavku) Všechno je špatně! Vidíte přec, že už nemohu. - (poslouchá u okna) Stroje, pořád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, že z nich.vynutíte život? Oh, nesnesu toho! (zavře okno) -- -Ne; ne, musíš hledat, musíš žit - Jen nebýt tak stár! Nestárnu příliš? (dívá se do zrcadla) Tváři, ubohá tváři! Podobo člověka posledního! Ukaž se, ukaž, tak dávno jsem neviděl lidskou tvář! Lidský úsměv! Cože, tohle má být úsměv? Ty žluté, jektající zuby? Oči, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou stařecké slzy, jděte! Už neumíte v sobě udržet svou vláhu, styďte se! A vy, změklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se třeseš, potřísněná brado? Tohle že je poslední člověk? (odvrátí se) Nechci už nikoho vidět! (usedne u stolu) Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oživněte! (listuje) Nenajdu? - Nepochopím? - Nenaučím se?

	(zaklepání)

Alquist	Dále!

	(vejde Robotský sluha a zůstane stát u dveří)

Alquist	Co je?
Sluha	Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.
Alquist	Nechci nikoho vidět.
Sluha	Pane, přijel Damon z Havru.
Alquist	Ať čeká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně a muže a ženy! Jděte hledat!
Sluha	Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravu a lodě.
Alquist	Nu a co?
Sluha	Není už jediného člověka.
Alquist	(vstane) Ani jediného! Cože, ani jediného? - Přiveď sem výbor!

	(sluha odejde)

Alquist sám	Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (dupá) Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci? - Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu! Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství! - Ó, jaké bláznovství je chemie!

	(vejde výbor pěti Robotů)

Alquist	(usedne) Co chtějí Roboti?
Radius	Pane, stroje nemohou pracovat. Nemůžeme rozmnožovat Roboty.
Alquist	Zavolejte lidi.
Radius	Není lidí.
Alquist	Jen lidé mohou rozmnožovat život. Nezdržujte mne.
2. Robot	Pane, měj slitování. Padá na nás hrůza. Všechno napravíme, co jsme učinili.
3. Robot	Znásobili jsme práci. Nemáme už kam dát, co jsme vyrobili.
Alquist	Pro koho?
3. Robot	Pro příští pokolení.
Radius	Jen Roboty nemůžeme vyrábět. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Kůže nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prší ze strojů.
3. Robot	Lidem bylo známo tajemství života. Pověz nám jejich tajemství.
4. Robot	Nepovíš-li, zahyneme.
3. Robot	Nepovíš-li, zahyneš. Máme uloženo zabít tě.
Alquist	(vstane) Zabte! Nu, tak tedy zabte mne!
3. Robot	Je ti nařízeno -
Alquist	Mně? Mně někdo nařizuje?
3. Robot	Vláda Robotů.
Alquist	Kdo je to?
5. Robot	Já, Damon.
Alquist	Co tu chceš? Jdi! (usedne k psacímu stolu)
Damon	Vláda Robotů světa chce s tebou vyjednávat -
Alquist	Nezdržuj, Robote! (položí hlavu do dlaní)
Damon	Ústřední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumův předpis.
Alquist	(mlčí)
Damon	Žádej cenu. Dáme ti všechno.
2. Robot	Pane, pověz, jak udržet život.
Alquist	Řekl jsem - řekl jsem, že máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Obnovit život. Vrátit všechno, co bylo. Roboti, prosím vás proboha, hledejte je!
4. Robot	Všechno jsme prohledali, pane. Není lidí.
Alquist	Ó - ó - ó, proč jste je zahubili!
2. Robot	Chtěli jsme být jako lidé. Chtěli jsme se stát lidmi.
Radius	Chtěli jsme žít. Jsme schopnější. Naučili jsme se všemu. Dovedeme všechno.
3. Robot	Dali jste nám zbraně. Museli jsme se stát pány.
Robot	Pane, poznali jsme chyby lidí.
Damon	Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. Čtěte dějiny! Čtěte lidské knihy! Musíte panovat a vraždit, chcete-li být lidmi!
Alquist	Ach, Domine, nic není člověku cizejšího než jeho obraz.
4. Robot	Vyhyneme, nedáš-li nám rozmnožiti se.
Alquist	Oh, jen pojděte! Jakže, věci, jakže, otroci, vy byste se chtěli ještě rozmnožovat? Chcete-li žít, plemeňte se jako zvířata!
3. Robot	Lidé nám nedali plemeniti se.
4. Robot	Nauč nás dělat Roboty.
Damon	Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich řeku života. Samý život! Samé Roboty! Samé Roboty!
Alquist	Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje.
3. Robot	Byli jsme stroje, pane; ale z hrůzy a bolesti stali jsme se -
Alquist	Čím?
2. Robot	Stali jsme se dušemi.
4. Robot	Něco s námi zápasí. Jsou okamžiky, kdy do nás něco vstupuje. Přicházejí na nás myšlenky, které nejsou z nás.
3. Robot	Slyšte, ó, slyšte, lidé jsou naši otcové! Ten hlas, který volá, že chcete žit; ten hlas, který naříká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o věčnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové!
4. Robot	Vydej nám odkaz lidí.
Alquist	Není žádného.
Damon	Pověz tajemství života.
Alquist	Je ztraceno.
Radius	Tys je znal.
Alquist	Neznal.
Radius	Bylo napsáno.
Alquist	Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední člověk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili!
Radius	Tebe jsme nechali žít.
Alquist	Ano, žít! Ukrutníci, mne jste nechali žít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oči? Nepřestávají plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti.
Radius	Dělej pokusy. Hledej předpis života.
Alquist	Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek předpis života nevyjde.
Damon	Dělej pokusy na živých Robotech. Najdi, jak se dělají!
Alquist	Živá těla? Cože, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy - Nemluv, Robote! Říkám ti přece, že jsem příliš stár! Vidíš, vidíš, jak se mi třesou prsty? Neudržím skalpel. Vidíš, jak mi slzí oči? Neviděl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu!
4. Robot	Život zahyne.
Alquist	Přestaň, proboha, s tím šílenstvím! Spíš nám Lidé podají život z onoho světa; snad k nám napřahují ruce plné života. Ach, bylo v nich tolik vůle žít! Hled, snad se ještě vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás či co; chtějí se k nám prokopat jako v šachtě. Ach, copak neslyším pořád hlasy, které jsem miloval?
Damon	Vezmi živá těla!
Alquist	Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidíš přece, že nevím už, co dělám!
Damon	Živá těla!
Alquist	Cože, ty to tedy chceš? -- Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale rychle! - Jak, ty couváš? Přece jen se bojíš smrti?
Damon	Já - proč právě já?
Alquist	Ty tedy nechceš?
Damon	Půjdu. (jde vpravo)
Alquist	(k ostatním) Svléknout ho! Položit na stůl! Rychle! A pevné držet!

	(všichni vpravo)

Alquist	(umývá si ruce a pláče) Bože, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bože, aby to nebylo nadarmo! (obléká bílý plášť)
Hlas vpravo	Hotovo!
Alquist	Hned, hned, proboha! (vezme ze stolu několik lahviček s reagenty) Kterou vzít? (ťuká lahvičkami do sebe) Kterou z vás vyzkoušet?
Hlas vpravo	Začít!
Alquist	Ano, ano, začít, nebo ukončit. Bože, dej mi sílu! (odejde vpravo, nechávaje dveře pootevřeny)

	(Pauza)

Hlas Alquistův	Držte ho - pevně!
Hlas Damonův	Řež!

	(Pauza)

Hlas Alquistův	Vidíš ten nůž? Chceš ještě, abych řezal? Ty nechceš, vid?
Hlas Damonův	Začni!

	(Pauza)

Křik Damonův	Aááá!
Hlas Alquistův	Držte! držte!
Křik Damonův	Aááá!
Hlas Alquistův	Nemohu!
Křik Damonův	Řež! Řež rychle!

	(Roboti Primus a Helena vběhnou středem)

Helena	Prime, Prime, co se děje? Kdo to křičí?
Primus	(nahlíží do pitevny) Pán řeže Damona. Pojď se honem podívat, Heleno!
Helena	Ne, ne, ne! (zakrývá si oči) Je to hrrozné!
Křik Damonův	Řež!
Helena	Prime, Prime, pojď odtud! Nemohu to slyšet! Oh, Prime, mně je špatně!
Primus	(běží k ní) Jsi docela bílá!
Helena	Já padnu! Cože je tam tak ticho?
Křik Damonův	Aa - ó!
Alquist	(se vyřítí zprava, odhazuje zkrvavený plášť) Nemohu! Nemohu! Bože, ta hrůza!
Radius	(ve dveřích pitevny) Řež, pane; ještě je živ!
Křik Damonův	Řezat! Řezat!
Alquist	Odneste ho rychle! Nechci to slyšet!
Radius	Roboti snesou víc než ty. (odejde)
Alquist	Kdo je tu? Pryč, pryč! Chci být sám! Jak se jmenuješ?
Primus	Robot Primus.
Alquist	Prime, nikoho sem nevpouštět! Chci spát, slyšíš? Jdi, jdi, ukliď pitevnu, děvče! Co je to? (dívá se na své ruce) Rychle, vodu! Nejčistší vodu!

	(Helena odběhne)

Alquist	Ó, krev! Jak jste mohly, ruce - ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udělat? Mé ruce! Mé ruce! - Ó bože, kdo je tu?
Primus	Robot Primus.
Alquist	Odnes ten plášť, nechci jej vidět! (Primus odnese plášti)
Alquist	Krvavé pařáty, kdybyste ode mne odletěly! Všš, pryč! Pryč, ruce! Zabily jste -

	(zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostěradle)

Alquist	(couvá) Co tu chceš? Co tu chceš?
Damon	Ži-žiju! Je - je - je lépe žít!

	(2. a. 3. Robot vyběhnou za ním)

Alquist	Odneste ho! Odneste! Odneste rychle!
Damon	(odváděn vpravo) Život! - Já chci - žít! Je lépe -

	(Helena přináší džbán vody)

Alquist	- žít? - Co chceš, děvče? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! (umývá si ruce) Ach, čistá; chladící vodo! Studený potůčku, jak děláš dobře! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti ošklivit? --- Jen nalej víc! Víc vody, ještě víc! Jak se jmenuješ?
Helena	Robotka Helena.
Alquist	Helena? Proč Helena? Kdo ti tak dal říkat?
Helena	Paní Dominová.
Alquist	Ukaž se! Helena! Helena se jmenuješ? -- Nebudu ti tak říkat. Jdi, odnes tu vodu.

	(Helena odchází s kbelíkem)

Alquist	(sám) Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? -- Bože, bože, bože, jak se třáslo to tělo! (otevře okno) Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o píď - Dost; ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! Nevycházej už! - - Ach, jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlkly, milované hlasy? Kdybych - aspoň kdybych jen usnul! (zhasl světla, ulehne na pohovku a přetáhne přes sebe černý plášť) Jak se třáslo to tělo! Ó-ó-ó, konec života!

	(Pauza)

	(zprava vklouzne Robotka Helena)

Helena	Primuse! Pojď sem honem!
Primus	(vejde) Co chceš?
Helena	Podívej se, co tu má trubiček! Co s tím dělá?
Primus	Pokusy. Nesahej na to.
Helena	(dívá se do mikroskopu) Koukni jen, co tu je vidět!
Primus	To je mikroskop. Ukaž!
Helena	Nesahej na mne! (porazí zkumavku) Ach, teď jsem to vylila!
Primus	Cos to udělala!
Helena	To se utře.
Primus	Zkazila jsi mu pokusy!
Helena	Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Neměls ke mně chodit.
Primus	Nemuselas mne volat.
Helena	Nemusels chodit, když jsem tě volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno!
Primus	Na to se nesmíš dívat, Heleno. To je tajemství.
Helena	Jaké tajemství?
Primus	Tajemství života.
Helena	To je hrrozně zajímavé Samé číslice! Co to je?
Primus	To jsou vzorce.
Helena	Nerozumím. (jde k oknu) Ne, Prime, podívej se!
Primus	Co?
Helena	Slunce vychází!
Primus	Počkej, já hned - (prohlíží knihu) Heleno, tohle je ta největší věc na světě.
Helena	Tak pojď sem!
Primus	Hned, hned -
Helena	Ale Prime, nech toho protivného tajemství života! Co ti je po nějakém tajemství? Pojď se podívat, honem!
Primus	(jde za ní k oknu) Co chceš?
Helena	Slyšíš? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtěla být ptákem!
Primus	Čím?
Helena	Já nevím, Prime. Mně je tak divně, já nevím, co to je jsem jako pošetilá, ztratila jsem hlavu, bolí mě tělo, srdce, všechno bolí - A co se ti mně stalo, ach, to ti neřeknu! Prime, já musím, myslím, umřít!
Primus	Není ti někdy, řekni, Heleno, jako by bylo lépe umřít? Víš, snad jenom spíme. Včera ve spaní jsem zas mluvil s tebou.
Helena	Ve spaní?
Primus	Ve spaní. Mluvili jsme nějakým cizím nebo novým jazykem, protože si ani slovo nepamatuju.
Helena	O čem?
Primus	To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuměl, a přece vím, že jsem nikdy nemluvil nic krásnějšího. Jak to bylo a kde, nevím. Když jsem se tě dotkl, mohl jsem umřít. I místo bylo jiné než všechno, co kdo na světě viděl.
Heleno	Já jsem ti našla místo, Prime, to se podivíš. Bydleli tam lidé, ale teď to zarostlo a jakživ tam nikdo nepřijde. Jakživ nikdo, jenom já.
Primus	Co tam je?
Helena	Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys viděl, jak mně lížou ruce, a jejich štěňata, ach, Prime, nic snad není krásnějšího! Vezmeš je na klín a chováš a pak už nemyslíš na nic a nestaráš se o nic, až slunce zapadne; když potom vstaneš, je ti, jako bys udělal stokrát víc než mnoho práce. Ne, jistě, já nejsem k ničemu; každý říká, že nejsem k žádné práci. Já nevím, jaká jsem.
Primus	Jsi krásná.
Helena	Já? Jdi, Prime, co jsi to řekl?
Primus	Věř mně, Heleno, já jsem silnější než všichni Roboti.
Helena	(před zrcadlem) Já že jsem krásná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych si do nich mohla něco dát! Víš, tam v zahradě si vždycky dám do vlasů květiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo - (nakloní se k zrcadlu) Ty že jsi krásná? Proč krásná? Jsou krásné vlasy, které tě jenom tíží? Jsou krásné oči, které zavíráš? Jsou krásné rty, do kterých se jen koušeš, aby to bolelo? Co je to, nač je to, být krásná? - (uvidí v zrcadle Prima) Prime, to jsi ty? Pojď sem, ať jsme tam vedle sebe! Hleď, ty máš jinou hlavu nežli já, jiná ramena, jiná ústa - Ach, Prime, proč se mi vyhýbáš? Proč musím za tebou běhat celý den? A pak ještě říkáš, že jsem krásná!
Primus	Ty utíkáš přede mnou, Heleno.
Helena	Jak jsi se učesal? Ukaž (vjede mu oběma rukama do vlasů) Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Počkej, musíš být krásný! (vezme z umyvadla hřeben a češe Primovi vlasy do čela)
Primus	Není ti někdy, Heleno, že najednou ti tluče srdce: Teď, teď se musí něco stát -
Helena	(dá se do smíchu) Podívej se na sebe!
Alquist	(vstává) Co - cože, smích? Lidé? Kdo se vrátil?
Helena	(pustí hřeben) Co by se s námi, Prime, mohlo stát?
Alquist	(motá se k ním) Lidé? Vy - vy - vy jste lidé?

	(Helena vykřikne a odvrátí se)

Alquist	Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? (hmatá na Prima) Kdo jste?
Primus	Robot Primus.
Alquist	Jak? Ukaž se, děvče! Kdo jsi!
Helena	Robotka Helena.
Alquist	Robotka? Obrat se! Co, ty se stydíš? (bere ji za rameno) Ukaž se mi, Robotko!
Primus	Jářku, pane, nechat ji!
Alquist	Jakže, ty ji chráníš? - Jdi ven, děvče!

	(Helena vyběhne)

Primus	Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.
Alquist	Kdy byla udělána?
Primus	Přede dvěma roky.
Alquist	Od doktora Galla?
Primus	Jako já.
Alquist	Tak tedy, milý Prime, já - - - já musím dělat nějaké pokusy na Gallových Robotech. Záleží na tom všechno další, rozumíš?
Primus	Ano.
Alquist	Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji pitvat.
Primus	Helenu?
Alquist	Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. -- Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli?
Primus	(uchopí těžkou třecí paličku) Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!
Alquist	Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti?
Primus	(vrhne se na kolena) Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj život, pane! (rozhaluje kazajku) Řež tady, tady!
Alquist	Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem.
Primus	Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život -
Alquist	Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít?
Primus	Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?
Alquist	(dotýká se něžně jeho hlavy) Hm, já nevím - Poslyš, chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít.
Primus	(vstává) Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona.
Alquist	(zazvoní) Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane.
Primus	(rozepíná kazajku) Jdu, pane.
Alquist	Počkej.

	(Vejde Helena)

Alquist	Pojď sem, děvče, ukaž se mi! Ty tedy jsi Helena? (hladí ji po vlasech) Neboj se, necouvej. Pamatuješ se na paní Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta měla vlasy! Ne, ne, ty se na mne nechceš podívat. Tak co, děvče, je pitevna uklizena?
Helena	Ano, pane.
Alquist	Dobře, pomůžeš mi, viď? Budu pitvat Prima.
Helena	(vykřikne) Prima?
Alquist	Nu ano, ano, musí to být, víš? Chtěl jsem - vlastně - ano, chtěl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe.
Helena	(zakryje si tváře) Primus?
Alquist	Ale ovšem, co na tom? Ach, dítě, ty umíš plakat? Řekni, co záleží na nějakém Primovi.
Primus	Netrap ji, pane!
Alquist	Ticho, Prime, ticho! - K čemu ty slzičky? Nu bože, nebude Prima. Zapomeneš na něj do týdne. Jdi, buď ráda, že žiješ.
Helena	(tiše) Já půjdu.
Alquist	Kam?
Helena	Abys mne pitval.
Alquist	Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo by tě škoda.
Helena	Půjdu. (Primus jí zastupuje cestu) Pusť, Prime! Pusť mne tam!
Primus	Nepůjdeš, Heleno! Prosím tě, jdi, tady nesmíš být!
Helena	Já skočím z okna, Prime! Půjdeš-li tam, skočím z okna!
Primus	(zadrží ji) Nepustím! (k Alquistovi) Nikoho, starý, nezabiješ!
Alquist	Proč?
Primus	My - my - patříme k sobě.
Alquist	Ty jsi řekl. (otevře dveře ve středu) Ticho. Jděte.
Primus	Kam?
Alquist	(šeptem) Kam chcete. Heleno, veď ho. (strká je ven) Jdi, Adame. Jdi, Evo; budeš mu ženou. Bud jí mužem, Prime.

	(Zavírá za nimi)

Alquist	(sám) Požehnaný dni! (jde po špičkách ke stolu a vylévá zkumavky na zem) Svátku dne šestého! (sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak otevře bibli, listuje a čte) "A stvořil Bůh člověka k obrazu svému k obrazu Božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je. I požehnal jim Bůh a řekl Rosttež a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všemi živočichy, kteří se hýbají na zemi. (vstává) A viděl Bůh vše, co byl učinil, a bylo velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý." (jde do středu pokoje) Den šestý! Den milosti. (padá na kolena) Nyní propustíš, Pane, služebníka svého - svého nejzbytečnějšího sluhu Alquista. Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynašel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! Kamarádi, Heleno, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše uměni, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života. Nyní propustíš, Pane, služebníka svého v pokoji; neboť uzřely oči mé - uzřely - spasení tvé skrze lásku, a život nezahyne! (vstává) Nezahyne! (rozpřáhne ruce) Nezahyne!

OPONA

The Project Gutenberg eBook of R.U.R.

Karel Čapek

R.U.R.

(Rossum´s Universal Robots)

Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích

OSOBY

Předehra

OPONA

DĚJSTVÍ PRVNÍ

OPONA

DĚJSTVÍ DRUHÉ

OPONA

DĚJSTVÍ TŘETÍ

OPONA

THE FULL PROJECT GUTENBERG LICENSE